Unikátní masopusty v Herálci a Rozsochách lákají na dobové masky i pochovávání basisty

Dvaatřicet mužů v typických kostýmech se v sobotu 10. února po sedmé hodině ráno vydá za doprovodu kapely na obchůzku Herálcem. Nechybí mezi nimi pasáček s krávou, kašpárci, laufr se ženou, turci, kobyly, rasové, kominíci, židé, slamění či policajti. „Český Herálec kdysi patřil pod okres Hlinsko, takže v průvodu jsou zástupci českých masek, jako je slaměný, turci, kobyly, kominíci nebo židé. Maškary typické pro Moravu zase představují kašpárek, policajt nebo pasáček s krávou, která se pak večer na plese poráží, což je na Vysočině ojedinělé,“ přibližuje za pořadatele masopustu Luboš Urbánek. O tom, že zdejší masky jsou opravdu výjimečné, svědčí jejich zápis do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Tradice heráleckého masopustu, který nově patří na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina, sahá do přelomu 19. a 20. století. Ve své původní podobě byl znovuobjeven v roce 2013. Masky si v obci vyrábějí svépomocí, „Výroba některých je poměrně pracná. Například ušití kostýmu slaměného z povřísel zabere zhruba pětatřicet hodin. A my máme ‚slamáky‘ čtyři. Nahradili jsme jimi původní dosluhující slaměné masky, které už byly skoro padesát let staré,“ doplňuje Luboš Urbánek.

Podobně ojedinělý masopust slaví i v Rozsochách. Průvod masek tady neprochází vesnicí, lidé se v kostýmech scházejí až na večerní ostatkové zábavě v orlovně. A zatímco jinde se obvykle o masopustní půlnoci pohřbívá basa, v Rozsochách pochovávají basistu. Podle pamětníků se tento zvyk váže ke kuriózní nehodě ze 60. let, kdy muzikanti přišli o basu. Vraceli se tehdy v podroušeném stavu z tancovačky a napadlo je, že se svezou ze zasněženého kopce od nádraží na base. Ta sáňkování nevydržela, a protože se událost stala těsně před masopustem a novou basu už nikdo nesehnal, nezbylo než místo ní pochovat basistu. Muzikanta pak v dalších letech nahradila figurína a to trvá dodnes.

Rozsošský masopust se přesně podle tradice koná o masopustním úterý, letos tedy 13. února. Masek bývá každý rok kolem osmdesáti, další stovka lidí přijde bez kostýmu. „Rekord v počtu masek jsme zaznamenali před nějakými pěti nebo šesti lety, to jich bylo 104,“ připomíná za pořadatele akce Jan Bureš. O pokračování této tradice obavy nemá. „Průvodu se účastní i mladí. Letos tomu navíc hraje do karet skutečnost, že zrovna budou jarní prázdniny,“ dodává Jan Bureš.