Dobyvatelé
Roku 1206 byl prohlášen ve východní části dnešního Mongolska velkým chánem čili Čingischánem muž jménem Temüdžin (vládl do roku 1227). S ním v čele začali dobývat území v Číně a Rusku, ovšem roku 1223 se poprvé dostali až do Evropy.
Mezi Evropany vzbuzovali hrůzu – byli velmi odvážní, ukáznění a krutí. Taktiku založili na tom, že se při střetu s nepřáteli dávali na ústup, což byla však jen lest, protože je posléze napadli ze zálohy – a to Evropané považovali za nerytířské chování.
Také se dokázali velmi rychle přesunovat – v podstatě jim to umožňoval kumys – kvašené kobylí mléko. Nezdržovali se přípravou jídla, díky tomuto výživnému pokrmu mohli zůstat v sedle třeba i deset dní. Provázela je také pověst, že nemají s nikým slitování.
Tataři v našich legendách
U nás se nakonec dostali „jen“ na Moravu, kde vznikla ohledně nich řada pověstí.
Hrdinou jedné z legend byl moravský zeman Svatoš, který se před Tatary ukryl i s rodinou a služebnictvem do velké jeskyně. Byl přesvědčen, že našel úkryt bezpečnější, než byl jakýkoliv hrad a nechal zavalit vchod velkými kameny. Jenomže – jeden jeho zbrojnoš Tatarům úkryt vyzradil. Žádal za to podíl ze zemanova majetku.
Svatoš se svými muži odešli do lesa na lov potravy, když vtom se přihnali Tataři a vypáčili kamenné zátarasy. Uvnitř jeskyně ale byli pouze starci, ženy, děti – a také kněz, který povzbudil své ovečky ke zpěvu, což Tatary mírně řečeno zaskočilo. Stal se prý zázrak – bílý plamen sežehl všechny Tatary, kteří stáli u vchodu, a když to viděli jejich druhové, dali se na útěk. Takto zmatení padli do rukou Svatošovi a jeho mužům. Ten je pronásledoval tak dlouho, až ustoupili z Moravy, a za odměnu dostal od krále Václava I. velikánský kus lesa, kde si postavil hrad Mírov (ten patří k nejstarším moravským hradům – není však zcela jisté, kdo byl jeho skutečným stavitelem).
Existují další a další legendy, kupříkladu ta o obležení Olomouce, historici ale namítají, že neexistuje jediný důkaz o tom, že by Olomouc byla někdy dobývána Tatary.
Mohlo by vás zajímat
