Zdeněk Novák nastoupil do dopravní společnosti v roce 1953 jako dvacetiletý na pozici řidiče autobusů a trolejbusů. „Moc mě tahle práce bavila. Mám rád lidi, s cestujícími jsem dobře vycházel a nikdy jsem s nimi neměl problémy,“ vzpomínal. Zvykat si musel na brzké vstávání, často i ve čtyři hodiny ráno, a také na práci o víkendech a svátcích. Na druhou stranu zase oceňoval, že jezdil po mnoha linkách a proto viděl, jak se Zlín, Otrokovice a jejich okolí v průběhu let rozvíjí.
Autobus jako svobodnější volba
Řízení autobusu a trolejbusu má své odlišnosti. Zdeněk Novák si více oblíbil řízení autobusu. „Jízdu trolejbusu do určité míry ovlivňují elektrické dráty, autobus je v tomto ohledu svobodnější a jeho řízení je proto zajímavější. Tedy alespoň pro mě bylo,“ konstatoval.
Za volantem zůstal až do svých šedesátin, kdy odešel do důchodu. Ne však zcela z „dopravky,“ ještě pět let jí pomáhal na zkrácený úvazek na různých pozicích, hlavně s vyvěšováním jízdních řádů a s opravami zastávek.
Pro dopravní společnost je živoucí kronika
Pro svou práci měl Zdeněk Novák velkou podporu u manželky, která si zvykla na rytmus pracovních služeb. Učení v dopravní společnosti absolvovali i jeho synové. A zatím poslední rodinnou stopou v DSZO je snacha, která je zaměstnaná v reklamním oddělení „dopravky.“
O DSZO a její vývoj se Zdeněk Novák stále zajímá. Rád se zúčastňuje setkání bývalých zaměstnanců, které dopravní společnost každoročně pořádá. Nechyběl ani letos a byl z účastníků nejstarší. Prohlédl si současné vozy, dílnu i venkovní areál. „Změny vidím na první pohled,“ konstatoval s úsměvem. A slíbil, že pokud mu to zdraví dovolí, přijde na setkání i v roce 2026.
V DSZO bude mít Zdeněk Novák dveře vždy otevřené. „Odvedl pro dopravní společnost spoustu práce, za kterou jsme mu opravdu vděční. Setkání s ním nás vždy těší, stejně jako s dalšími našimi bývalými zaměstnanci. Jsou živoucími kronikami tohoto podniku,“ prohlásil ředitel DSZO Josef Kocháň.
