Valpuržina či Filipojakubská noc: Poslední dubnová noc je opředena tajemstvím, každopádně je to tradičně svátek čarodějnic

30. 4. 2024, 02:11

Název této magické noci odkazuje na svátek svaté Valpurgy, který byl slaven 1. května. Rovněž odkazuje na svátek světců Filipa a Jakuba Mladšího, který byl v 19. století slaven také 1. května – odtud Filipojakubská noc.

Každý národ pojal svátek po svém

Každopádně je poslední dubnová noc opředena tajemstvím. Mají se otevírat skály a vydávat poklady v nich ukryté, na kopcích se pálí ohně (čarodějnice tam též pořádají sabaty). Podobně jako u nás, slaví se tento svátek v mnoha evropských zemích, ale je označován různými jmény.

ČTĚTE VÍCE: Archa úmluvy – poklad, který možná nemá být nikdy nalezen

Ovšem podle keltských tradic vlastně slavíme svátek Beltain. To ve starokeltštině znamená „oheň na uctění boha Belena“ – učitele druidů a zároveň ochránce lidí. Keltové údajně tančili kolem ohně ceremoniální tance. Pořádala se sportovní klání a vítěz byl zvolen Zeleným králem, který byl symbolicky oddán s Paní ze Zelených lesů (ta byla zvolena losem), a slavili to opět u ohně.

Mohlo by vás zajímat

Proč zrovna lidé zvolili monogamii? Odpověď vás možná překvapí

Germánská tradice slaví Valpuržinu noc podle saské bohyně, ochraňující čarodějnice – nebo naopak později podle sv. Valpurgy, jak již bylo výše uvedeno, která ochraňovala lidi před vlivem zlých čarodějnic. S Germány vzrostl význam zapáleného ohně, který měl plnit očistnou funkci a posilovat sluneční božstvo. Právě u Germánů se ale objevuje prvek nočního řádění zlých sil.

Slovanská tradice hovoří o Noci ohňů. U nás se hlavně „pálí čarodějnice“.

Křesťanství a Filipojakubská noc

Za časů, kdy byli lidé nařčení z čarodějnictví skutečně upalováni, se ohně nepálily, ale prováděly se místo toho ochranné rituály, které měly zamezit zlým kouzlům. Na dveře domů se věšely byliny, nejčastěji černobýl. Práskalo se bičem, aby se čarodějnice odehnaly, dále muži hlídali velký oheň, takovou ochrannou vatru, a postupem času se z toho stalo „pálení čarodějnic“. Někdy se také přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Již v polovině 19. století byly ale tyto zvyky zakazovány coby pověrečné.

Z toho všeho vyplývá, že tento svátek vliv christianizace přežil, jen se přizpůsobil církevním potřebám.

Co se má dít během noci?

Každopádně během Valpuržiny noci prý čarodějnice tančí a hodují na svém shromáždění, poté se rozletí na svých košťatech po okolí, aby škodily všemu živému i úrodě. V Čechách se traduje, že existovala místa, kde se čarodějnice obzvláště rády shromažďovaly. Byly to kupříkladu brdská hora Plešivec, Haltrava v Chodsku, Beskydy, Petrovy kameny v Jeseníkách nebo Třístoličník na Šumavě. Bývala to většinou místa s podivnou minulostí…