Johanité
Rytíři sv. Jana Jeruzalémského, zkráceně johanité, později maltézští rytíři, jsou starobylým rytířským církevním řádem. Řád vznikl v 11. století a jejich úkolem bylo starat se především o poutníky do Svaté země. Jakožto rytířský řád ovšem šířil křesťanství nejen slovem, ale i mečem.
Historie spojená s hradem
Bavor I. ze Strakonic, prý účastník jedné z křížových výprav do Svaté země, v roce 1234 daroval řádu johanitů polovinu strakonického hradu s kostelem. Rod Bavorů postupně upadal, zatímco johanité naopak vzkvétali – a bohatli. Začaly neshody s Bavory, které byly rozřešeny roku 1402, kdy převor johanitů Jindřich z Hradce koupil také druhou část hradu i panství, a tak se Strakonice dostaly definitivně do rukou řádu.
Mohlo by vás zajímat
Rumpál
Nespornou dominantou strakonického hradu je Rumpál, raně gotická věž s břitem a ochozem na krakorcích, vysoká 31 metrů. Jméno jí zůstalo podle rumpálu, s nímž kdysi spouštěli vězně na dno hladomorny, odkud však již nebylo úniku. Dnes lze vystoupat na ochoz věže. Druhá věž hradu se jmenuje Jelenka – ta bývala dějištěm hostin po úspěšných lovech na jeleny.
Legendy
Většina tajemných pověstí se točí kolem hradního kostela sv. Prokopa. Kupříkladu se zde vypráví příběh o velmi marnivé a pyšné manželce pana správce. Nechala si dokonce zhotovit střevíčky z pšeničného těsta, z něhož se pečou hostie, a vyšla si v nich do kostela. Při pozdvihování odmítla pokleknout. Tu se ozvala rána, dlažba kostela se rozestoupila a paní se propadla do země. Jáma, která zde zůstala, nešla nijak zasypat. Převor řádu, který o neštěstí věděl, nařídil, aby našli za každou cenu někoho, kdo by se do jámy spustil.
Nakonec přivedli odsouzence na smrt a slíbili mu milost, jestliže se do jámy odváží. Když ho vytáhli zpět, popsal, že nešťastnice je na dně přikována k železnému sloupu, ale pro převora poslala pergamen se vzkazem.
Převor teprve na smrtelném loži prozradil, že paní přestane strašit, jakmile nad třetí hradní bránou vyroste jeřáb, z něhož se zhotoví dětská kolébka. Jeřáb tu skutečně rostl, avšak při opravě hradu v roce 1925 jej zedníci strhli. Jáma je sice dávno zasypaná, ale paní možná úpí pod dlažbou stále.
