Vyhnula se popravě
Psal se rok 1786 a mladá velšská loupežnice Mary Broadová byla právě odsouzena k smrti na šibenici za krádež hedvábného čepce a pláště. Byla velmi chudá, a tak ještě s několika dalšími ženami přepadávala zámožné ženy na cestách, okradla je a propouštěla. Pár let to šlo – jedna z dam ji však při konfrontaci poznala. To jí bylo právě jedenadvacet let. Oprátce se ovšem vyhnula…
Její kraj byl plný zlodějů z nouze
Mary se narodila v roce 1765 jako druhé dítě rybáře Williama Broada a jeho ženy Grace ve Fowey, rybářské osadě v hrabství Cornwall na jihozápadě Anglie. Byl to velmi chudý kraj a jeho obyvatelé většinou trpěli hladem. Zoufalí lidé se uchylovali k loupežím a tamní instituce se domnívaly, že situaci zvládnou pomocí velmi tvrdých trestů.
Mohlo by vás zajímat
Mary se svého času stala postrachem bohatých paniček, ovšem jedna z jejích obětí, Agnes Lakemanová, která přišla v podstatě o dva kusy svého oděvu, Mary poznala – a poslala tak na smrt. K vykonání trestu nedošlo, protože byl náhle změněn: Mary čekala deportace do končin za mořem.
Deportace žen mívala často praktické důvody, protože v trestaneckých koloniích britského impéria byl žen zoufalý nedostatek. A tak byly odsouzené ženy, kterých se společnost beztak štítila, deportovány do kolonií, aby tam posloužily mužským trestancům.
Kruté podmínky se snažila přežít
Dosavadní hlavní cíl všech trestaneckých deportací, kterým byla Severní Amerika, v roce 1783 odpadl, protože Británie uznala nezávislost bývalých amerických kolonií. Britské věznice tedy byly nacpány trestanci, kteří čekali na cestu, a ti byli proto umísťováni na vysloužilé válečné lodě, kde čekali na odjezd do nějakých dalekých krajů. Byli rozděleni podle pohlaví, spoutáni do želez, vážících sedm kilogramů, a natěsnáni na nejmenším možném prostoru. Jako provizorní záchody sloužily kbelíky, a vzduch tak byl prosycen hrozným zápachem. Je jasné, že na lodích se rychle šířily nemoci.
V jedné takové kobce na lodi Dunkirk se ocitla i Mary. Aby přežila, snažila se navázat poměr s některým dozorcem.
Plavba byla neméně obtížná
Konečně se britská vláda rozhodla, že bude vybudována nová kolonie pro trestance v Austrálii. Na první flotilu bylo naloděno 568 mužů a 191 žen a cílem byl záliv Botany Bay v místech, kde se dnes nachází město Sydney. Byla mezi nimi i Mary, která se dostala na loď Charlotte. Vypluli 13. května 1787 a krátce po vyplutí zjistila Mary, že je těhotná. Ovšem podmínky na její nové lodi byly ještě horší než na Dunkirk, kde měla ještě jakousi oporu v milenci. Pasažéři nesměli otevírat okénka, takže trávili čas v naprosté tmě a vzduch prý byl nedýchatelný. Samozřejmě, že vězni často umírali, a propadali zoufalství.
Mary porodila a raději se vdala za trestance
Přesto Mary v září 1787 přivedla na svět zdravou holčičku, které dala jméno Charlotte Spence.
Flotila se plavila osm měsíců, než doplula k australskému pobřeží a ženám bylo jasné, že je tu nečeká nic dobrého. Aby unikla znásilňování, vstoupila ještě na palubě lodi Mary do manželského svazku s trestancem jménem William Bryant. Byl to šikovný tah, přesto byl život v kolonii velmi krutý.
Útěk se zdařil, postupně ale přišla o manžela i děti
Nedobrovolní kolonisté museli tvrdě pracovat na budování města, brzy se k tomu přidal hlad a nejrůznější choroby. V březnu roku 1790 Mary porodila syna Emmanuela, a při životě ji držela jediná myšlenka – plán útěku.
Postavila se do čela malé skupiny rebelů, kteří se zmocnili jednoho kutru, a podařilo se jim překonat vzdálenost 3254 námořních mil, než dopluli na ostrov Timor v Indonésii. Mary si vymyslela, že jejich loď ztroskotala, a tak jí i její rodině místní úřady umožnily novou, svobodnou existenci. Kdosi ale na rodinu uprchlíků upozornil pronásledovatele, kteří však pátrali po vzbouřeních ze známé lodi Bounty. Každopádně tito lidé všechny zatkli a poslali zpátky do Anglie. Během plavby zemřel Maryin manžel i obě děti.
Nakonec však Britové měli s Mary, která už zakusila tolik trápení, soucit. Ve věku osmadvaceti let se dočkala osvobozujícího rozsudku.
