Tragický osud britské ponorky: Mohl se tu ozvat i záhrobní svět?

Brzy došlo ke katastrofě

Tato ponorka, osvědčený a spolehlivý válečný veterán, byla teprve nedávno znovu zařazena do služby po důkladné rekonstrukci. Odborná komise konstatovala, že plavidlo je ve vynikajícím technickém stavu. Během osudové plavby, kterou Affray právě zahájila, bylo na palubě kromě padesáti pěti mužů stálé posádky ještě dvacet budoucích námořních důstojníků, kteří se měli blíže seznámit s ovládáním ponorky.

Třicet minut po zahájení ponořovacího manévru došlo k nečekané havárii, která vyústila v opravdovou katastrofu. Přes enormní technické problémy pokračovala poškozená ponorka v plavbě ještě asi čtyřicet mil, ale potom definitivně klesla na bahnité dno kanálu La Manche. Hloubkoměr se zastavil na 60 metrech. Poslední zpráva, kterou Affray odeslala ve 21.18 hodin, byla rutinní radiodepeše s lakonickým sdělením o zahájení ponoru, určená základně v Portsmouthu. Víckrát se neozvala, následovalo jenom hrobové ticho… navždy.

Žena spatřila znepokojivý přízrak

Kolem 21.48 hodin, dlouho předtím, než se námořní velitelství cokoli dozvědělo o osudu nešťastného plavidla, se ohlásil záhrobní svět, aby vydal zprávu o situaci a lokalizaci havarované ponorky. Žena jednoho britského viceadmirála byla onoho večera, kdy se stala katastrofa, sama ve svém domě na ostrově Guernsey, ležícím v kanálu La Manche. V pološeru obývacího pokoje znenadání rozpoznala postavu muže, který sloužil na plavidle flotily jejího manžela ve funkci technického důstojníka a občas je navštěvoval. Přízrak – zpočátku jí připadal velmi reálný – měl na sobě uniformu navigátora ponorky. Měl prý k ní přistoupit a prohlásit, že má vyřídit manželovi, že se ponorka právě nachází na severním cípu Hurd Deepu, a že k havárii došlo naprosto nečekaně. Pak se zjevení pozvolna rozplynulo ve vzduchu.

Žena byla velice znepokojena a okamžitě volala svému muži, který právě služebně pobýval v Anglii. Tomu ovšem nebylo známo, že by se onen důstojník dobrovolně přihlásil k ponorkové flotile. V té době rovněž ještě nebyla pohřešována žádná ponorka.

Postupem času mizela naděje

Teprve za dlouhých jedenáct hodin vydalo velitelství ponorek první signál o tom, že s Affray není něco v pořádku. Základna se totiž nedočkala hlášení o vynoření, původně dohodnutého na 8.30 hodin. Okamžitě byly zahájeny záchranné akce. Pět torpédoborců začalo systematicky prohledávat sektor, odkud se ponorka naposledy ohlásila. Mnohem později vyšlo najevo, že pohřešované plavidlo přes potíže pokračovalo v plavbě, a proto se nacházelo úplně jinde, než je hledali. Začalo hrozit nebezpečí, že na palubě ponorky bude spotřebován veškerý kyslík, a proto se počet lodí zapojených do akce stále zvyšoval. Nakonec se na záchraně podílelo navíc šest ponorek a dokonce i několik amerických válečných lodí, mnoho letadel a vrtulníků. Zoufale se pátralo po signálních bójích a olejových skvrnách a odposlouchávaly se všechny frekvence dohodnuté pro nouzové signály.

Dva dny po zahájení operace admiralita vyhlásila, že ponorka sice disponuje zásobou kyslíku na tři dny, ale přesto už není možné vyloučit, že došlo k nepředvídané katastrofě. Pátrací akce pokračovaly ještě dlouho, ale všechny naděje postupně braly zasvé. Zdálo se, že ponorku prostě není možné objevit.

Duch měl pravdu

Až 14. června, zhruba dva měsíce po katastrofě, lokalizovaly televizní kamery záchranné lodi Reclaim vrak Affray. Ponorka se nacházela v hloubce asi sto metrů, pouhých dvacet mil od oblasti předchozího rozsáhlého pátrání. Po několika týdnech se podařilo vyzvednout části zařízení zajišťujícího zásobování ponorky kyslíkem. Laboratorní zkoušky jasně prokázaly, že obnova kyslíku nefungovala, a že porucha byla způsobena vadou materiálu. Trup zůstal naprosto nepoškozený.

Podivná byla skutečnost, že Affray byla opravdu nalezena na severním výběžku Hurd Deepu, tedy na místě, které udal přízračný důstojník. Jenomže i kdyby tomu někdo věnoval pozornost, pomoc by přišla pozdě. Osud Affray byl zpečetěn už při jejím vyplutí.

Témata článku