Historie je pestrá
Zakladatelem hradu byl zřejmě pražský biskup Tobiáš z Benešova kolem roku 1294. Po jeho smrti se stal majitelem hradu rod Benešoviců, majiteli byli Beneš a Dobeš z Benešoviců, ti však hrad drželi jen do vymření rodu roku 1327. Pak získali hrad Šternberkové, kteří jej vlastnili až do roku 1590.
Šternberkové patřili k předním katolickým rodům. Když se Jiří z Poděbrad rozhodl zlomit katolickou šlechtu silou, zahájil roku 1467 drtivou ofenzívu, jejíž součástí bylo i obležení některých pevností, včetně Konopiště. To dokázalo nejdéle vzdorovat, raritou je osmnáctiměsíční obležení. Posádka se nakonec musela vzdát pro nedostatek potravin v prosinci 1468. Šternberkové získali hrad zpět až roku 1479, od té doby jej drželi až do roku 1590.
Mohlo by vás zajímat
Roku 1603 koupila panství Dorota Hodějovská z Harasova. Rodina Hodějovských byla protestantská, po porážce protihabsburského povstání v letech 1618 -1620 tedy panství připadlo stoupencům císaře. Hrad koupil Albrecht z Valdštejna a od něj pak Pavel Michna z Vacínova, poté Vrtbové z Vrtby, Lobkovicové a další. V roce 1887 koupil zámek s celým panstvím František Ferdinand d´Este. Roku 1921 připadl zámek československému státu, za druhé světové války ale zde byl umístěn hlavní štáb jednotek SS. Po osvobození v roce 1945 bylo Konopiště zpřístupněno veřejnosti.
Zámek se stal útočištěm arcivévody
Tentokrát si nebudeme vyprávět žádnou strašidelnou pověst. Jde o dějiny zámku v době, kdy byl posledním soukromým majitelem Konopiště František Ferdinand d´Este, od roku 1896 následník císařského trůnu. Je pravda, že zpočátku si jako vzdálený příbuzný císaře Františka Josefa nemohl dělat naděje na rakousko-uherský trůn, ale po tragické smrti císařova syna, korunního prince Rudolfa, a postupném odpadávání dalších možných následníků se jeho nástupnictví stávalo stále reálnějším. Nakonec zůstal vlastně jediným adeptem.
Je o něm známo, že uzavřel nerovný sňatek se ženou, kterou miloval – s českou hraběnkou Žofií Chotkovou, načež ho císařský dvůr poněkud přezíral. Na Konopišti si chtěl vybudovat klidné a nerušené rodinné zázemí.
Poté, co se stal jediným následníkem trůnu, nezbývalo, než čekat. A to velmi, velmi dlouho, protože František Josef I. velmi dlouho vládl. A jak víme, nedočkal se – jeho život ukončila ruka atentátníka Gavrilo Principa 28. 6. 1914 v bosenském Sarajevu. Atentát se pak stal záminkou k rozpoutání první světové války.
Arcivévoda byl jako člověk údajně velmi popudlivý a měl i zvláštní zájmy a záliby. Mohl si to ovšem dovolit, že. Jeho největší vášní byl zřejmě lov, který se blízce podobal prostě vybíjení zvěře a připomínal posedlost – šlo tu tedy o pouhou zálibu nebo projev něčeho jiného? Na Konopišti zůstalo po arcivévodovi 300 tisíc loveckých trofejí! Převážně je získal sám.
Další zajímavostí je, že byl i horlivým příznivcem kultu svatého Jiří a sbíral všechno, co s ním souviselo. Jeho sbírka v Galerii sv. Jiří čítá na 1500 obrazů, soch a dalších vypodobnění tohoto světce, samozřejmě mají tyto výtvory i různou uměleckou úroveň.
Zámek si dodnes uchoval podobu, jakou mu právě arcivévoda dal při poslední přestavbě. Prý je téměř stejné i vybavení interiérů, tedy z doby, kdy zde žil s rodinou.
