Proč zkratka ADHD
Syndrom ADHD pochází z anglického výrazu Attention-deficit/Hyperactivity disorder, což znamená porucha pozornosti/hyperaktivita. Jedná se o neurovývojovou poruchu a onemocnění vázané na vývoj mozku. Trpí jím zhruba 6–9 % dětské populace, přičemž část těchto pacientů si onemocnění nese do dospělosti. Dochází k tomu z důvodu nerozpoznaného onemocnění v dětství, kdy se jeho projevy mohou zaměnit za chování živějšího dítěte.
Typické projevy nemoci
Charakteristické příznaky jsou nepozornost, impulzivita a hyperaktivita, může se objevit také zapomínání nebo neschopnost dokončování úkolů. Pokud se onemocnění správně nediagnostikuje již v dětském věku, může se dospělý pacient stále potýkat s problémy s koncentrací, nudí se při plnění pro něj nezáživných úkolů, prokrastinuje, má problém s dochvilností a organizací času, může být impulzivní. To samozřejmě vede k různým pracovním a vztahovým problémům, kdy se tento člověk jeví jako nespolehlivý. Hyperaktivita se v dospělém věku může projevovat nejen rizikovým chováním, hypersexualitou, ale i sklony k různým typům závislostí a podobně.
Příčina onemocnění
Onemocnění je podmíněno dysregulací neurotransmiterových systémů v mozku. Zjednodušeně řečeno, neurotransmiter je chemická látka, která slouží jako posel mezi nervovými buňkami (tzv. neurony) v mozku a v celém nervovém systému. Pokud v tomto složitém systému dojde k poruše, může dojít k rozvoji ADHD. Onemocnění tedy není výsledkem špatné výchovy ani lenosti, ale je spojováno s genetickými faktory a odlišnostmi ve struktuře a funkci mozku. ADHD se nemusí vyskytovat samostatně, ale může se vyskytovat také společně s dalšími psychiatrickými nemocemi.
Problémy s emocemi
U pacientů bývá často přítomna tzv. emoční dysregulace, což je nízká frustrační tolerance, netrpělivost a výbušnost. Všechny tyto příznaky mají celkově negativní vliv na fungování jedince a zásadně ovlivňují jeho sebeúctu, kdy se kvůli různým nezdarům a selháním může cítit méně schopný a neúspěšný. Okolí pacienta to samozřejmě také vnímá a často tyto pocity ještě prohlubuje.
Obtížná diagnostika
Diagnostika by měla být vždy komplexní, v některých případech i za hospitalizace. Příznaky nemoci se lze totiž zaměnit za jiné psychické poruchy. Typicky se jedná o úzkost, depresivní epizodu, závislosti nebo poruchy osobnosti. Proto je velmi důležité provést podrobnou anamnézu, ideálně pohovor s rodinným příslušníkem, který dokáže popsat pacientovo dětství, dospívání a současný stav. Psychiatr nebo klinický psycholog také provede klinické zhodnocení pomocí specializovaných dotazníků a testů. Je rovněž nutné vyloučit jiná psychiatrická a somatická onemocnění. V případě potřeby lze využít zobrazovací metody mozku jako například magnetickou rezonanci nebo elektroencefalografii.
Léčba
Po stanovení správné diagnózy, může být zahájena léčba, která pomáhá mírnit projevy nemoci. Prokázanou účinnost mají stran medikace tzv. stimulancia (v adekvátní dávce zvyšují schopnost soustředit se, sílu, společenskost, libido i náladu) a někdy i antidepresiva. Důležitá je také psychoterapie a nastavení vhodných režimových opatření. Nesmíme zapomínat také na důkladnou edukaci jak samotného pacienta, tak i jeho rodiny. Přístup rodiny k pacientovi je zcela klíčový.
Opomíjená pozitiva ADHD
Méně známým faktem je, že v některých situacích může být ADHD dokonce výhodou. Typicky se jedná o využití impulsivity pro efektivnější a rychlejší rozhodování, umění multitaskingu, nekonvenčnost a inovativní nápady, odvahu riskovat a také schopnost rychlého přizpůsobení se novým situacím či změnám. Kromě těchto výhod je to také tzv. hyperfocus, kdy se člověk nadchne pro nějakou činnost, která ho baví a dokáže se na ni plně soustředit a směřovat k ní intenzivní úsilí. Tento stav může být spojen nejen s pěstováním různých zájmů, ale třeba i s výkonem v zaměstnání. Pokud je tedy správně nastavená komplexní léčba a klient začne být se svým ADHD více v kontaktu, tak se i ze slabiny může stát silná stránka.
Mohlo by vás zajímat
Zpracováno dle TZ Jessenia a.s., Rehabilitační nemocnice Beroun
