Jak došlo k prvnímu podivnému setkání
K jednomu z nich došlo na začátku zimy roku 1942, kdy byl Kennison na hlídce u Golden Gate, kterou střežil proti japonským ponorkám. Poměrně náhle se vytvořila hustá mlha a viditelnost byla velmi špatná. Kennison, zaměstnaný v tu chvíli hlavně sám sebou, se pohyboval tápavě a opatrně kupředu, odkázaný na svůj radar – snad by zachytil Farallonské ostrovy včas, aby se Kennison stačil vyhnout problémům.
Na první palubě byl na hlídce Howard Brisbane, a na druhé muž, kterému se přezdívalo Tripod. Z vysílačky se náhle ozval křik torpédometčíka Jacka Cornelia – ten křičel, aby se všichni rychle přišli podívat na záď, kde byl na hlídce. Potom Cornelius vzrušeně volal kapitánovi, aby jej upozornil, co se děje.
Cornelius a Tripod shodně tvrdili, že Kennison těsně minul loď, která vypadala jako opuštěný dvoustěžník brázdící hladinu pouhých několik metrů od zádi torpédoborce. Jejich popis lodi se shodoval: stará, ošuntělá plachetnice bez posádky, takový typ, který z těchto vod zmizel už před dávnými a dávnými lety. Byla v dohledu asi dvacet vteřin – radar ji však vůbec nezachytil.
Druhé zvláštní pozorování následovalo
V březnu roku 1843 hlídkoval Kennison u San Diega a právě se vracel z cesty, na které doprovázel vojenskou dopravní loď Lurine, aby ji chránil před nepřátelskými ponorkami.
Byla klidná noc a Kennison se nacházel na místě vzdáleném asi dvě stě padesát kilometrů od San Diega. Mořská hladina prý byla rovná jako sklo a na jasné obloze zářily hvězdy.
Námořníci Carlton Herschell a Howard Brisbane byli na hlídce. Dalekohledem zachytili nákladní loď, která se k nim rychle přibližovala. Upozornili radarové stanoviště – ale na obrazovce radaru opět nebylo nic k vidění. V tu chvíli už byla loď vzdálena jen asi deset kilometrů a námořníci ji mohli spatřit pouhým okem. A pak najednou zmizela… další z fantomů se ztratil v černi noci.
