Příběh Milešovky – Hromové hory – to jsou bouře, pravěké oběti, duchové i vědecká observatoř

Milešovka přitahuje blesky

Nejvyšší bod Milešovky dosahuje 837 metrů nad mořem a nachází se v Českém středohoří. Německé označení “Donnerberg” – Hromová hora – naznačuje, proč byla hora proslulá: ročně zde bývá jen osm bezvětrných dní, zato až padesát bouří. Každá z nich průměrně zasáhne observatoř na vrcholu pěti blesky.

Počátkem 19. století sem slavný přírodovědec Alexander von Humboldt doprovázel pruského krále. Podle jeho pozorování se z vrcholu otevírá třetí nejkrásnější výhled na svět. Na vrcholu byly nalezeny zbytky obětních nádob z mladší doby kamenné a u úpatí sekeromlat. Tyto nálezy naznačují, že vrchol Milešovky mohl sloužit pravěkým kulturám jako kultovní místo.

Lidé zkoumali nebe i zemi

Umístění hor nebylo vhodné pro trvalé osídlení – nedostatek vody a zemědělské půdy, převýšení téměř půl kilometru a časté bouře činily život zde prakticky nemožným. Přesto je jasné, že lidé v minulosti uznávali vrcholy hor jako místa spojení s bohy. Starogermánský bůh bouře Donar by ostatně každou snahu o stavbu brzy zhatil.

Zvláštní je také absence výrazných pověstí o Milešovce, které by přežily přes různé kultury. Možná byly tajemstvím hory, o níž bylo lepší mlčet. Nasvědčuje tomu místní legenda: kdykoli se nad Milešovkou schyluje k silné bouři, zjevuje se duch zakladatele zámku v Milešově. Po chodbách se plouží průsvitná postava a hlasitě kvílí, až se s posledním bleskem rozplyne.

Milešovka vítá turisty

Teprve v roce 1820 si hostinský Anton Weber všiml zájmu lázeňských hostů z Teplic. Upravil přístupové cesty a postavil malou chatrč s občerstvením. Později zde vznikla restaurace s možností ubytování, vyhlídková věž a meteorologická observatoř. Během minulého režimu objekty využívala lidová armáda, dnes se však vrací k turistické slávě.

Na vrcholu Milešovky je kromě meteorologické stanice možnost občerstvení a rozhledna.

 

 

 

 

 

 

 

Témata článku