Osudné chyby chodců na přechodech. V zimě bývají důsledky mnohem horší

Povinnosti řidiče

Přechod je zde pro chodce a má jim umožnit bezpečné překonání silnice. Chodci však mají za to, že na přechodu mají absolutní přednost – že řidič MUSÍ vždy před přechodem zastavit, aby chodec mohl přejít. Jenže ono je to trochu jinak. Zákon říká, že: „… řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje,…”

Povinnosti chodce

Avšak nejen řidič má své povinnosti. I chodec jich má celou řadu, ačkoli si toho mnohdy není vědom. Mezi základní, které by měly znát i děti, patří tyto:

• Je-li přechod blíže než 50 m, musí ho chodec použít (totéž platí pro nadchod/podchod).
• Jakmile chodec vstoupí na přechod pro chodce nesmí se něm bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce, přijíždějí-li vozidla s právem přednostní jízdy (sanitka, hasiči, policie).
• Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce  bezprostředně před blížícím se vozidlem.
• Chodec musí dát přednost tramvaji.
• Chodec nesmí překonávat zábradlí nebo jiné zábrany na vozovce.

Z uvedeného jasně vyplývá, že chodec NEMÁ na přechodu absolutní přednost, nemůže se tedy vrhat do vozovky, kdy se mu zachce, případně si na přechodu vyřizovat půlhodinový telefonát. Zvýšená opatrnost se chodci vyplatí po celý rok, ale obzvlášť v zimě, kdy řidiči mají na namrzlých a sněhem pokrytých vozovkách dost práce sami se sebou.

Prohřešky chodců s fatálními následky

Mezi nejčastější omyly chodců, které je mohou stát vážná zranění, v horším případě i život, patří tato:

„Postavím se hned na kraj přechodu, ať jsem první, až blikne zelená.”

Stát na samotné hraně přechodu, není vůbec rozumné. Projíždějící kamion nebo autobus může chodce zachytit zpětným zrcátkem nebo tlakovou vlnou, a ten skončí pod jeho koly.

„Jsem na přechodu, auto musí zastavit“

Chodec sice má přednost, ale fyzikální zákony na ledu ji nerespektují. Na ledě nebo v rozježděném sněhu auto nezastaví na místě, i kdyby řidič chtěl. Brzdná dráha je mnohem delší než normálně – na namrzlém povrchu může být i 10x delší než na suchém asfaltu. Mnohdy je pro chodce bezpečnější obětovat pár vteřin a nechat auto přejet.

„Řidič mě přece vidí, svítí mu světla“

To, že chodec vidí světla auta, ještě neznamená, že řidič vidí chodce. Zejména, když má tmavé oblečení a je vánice či tma. I když stěrače stírají o 106, díky sněžení, mokrému přednímu sklu a oslnění protijednoucími auty, řidič toho moc nevidí, i když by chtěl. Navíc dle zákona, pohybuje-li se chodec mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, je povinen mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

„Když nevidím auto, žádné tam není”

Chodec by se měl před vstupem do vozovky v prvé řadě pořádně rozhlédnou. Jenže v mrazu chodci schovají své hlavy hluboko do kapucí, skloní je proti větru a vůbec se nedívají kolem. Navíc i hůře slyší, takže o blížícím se autu, které bude možná na náledí marně brzdit, nemají ani tušení. Obdobně fungují sluchátka a čepice, které vytvýtejí tzv. akustickou bublinu – chodec neslyší troubení, ani motor, mnohdy ani skřípění brzd.

„Vstoupím do vozovky, však on mě objede. Místa tu má dost.“

 Na sněhu je jakýkoliv prudký manévr volantem cesta do smyku. Řidič si musí vybrat: buď trefit chodce, nebo třeba vjet do protisměru a riskovat čelní náraz s protijedoucím autem.

Přejeme šťastný návrat domů, ať už jste v pozici chodce nebo řidiče.