Cílem konference se stala důležitost poukázat na důležitost mezioborové spolupráce. „Abychom mohli dětem do možná nejrychleji a nejefektivněji pomoci, potřebujeme ale pracovat nejen s dítětem a s rodiči, ale i s institucemi, se kterými je dítě, potažmo rodina v kontaktu – se školami, klinickými psychology, dětskými psychiatry, pediatry,“ řekla vedoucí Krizového centra Lenka Svobodová. Krizové centrum se bohužel potýká s nedostatečným sdílením informací z důvodu mlčenlivosti a také s omezenými kapacitami dětských psychiatrů a psychoterapeutů.
Nejvíce rizikovou skupinou jsou dospívající a mladiství. „Děti nejčastěji trápí nezvladatelné úzkosti, sociální fobie, myšlenky na sebevraždu, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, hledání smyslu života, násilí a stále více se objevují problémy se sexuální orientací či genderovou identitou, šikana, kyberšikana,“ dodala Svobodová. Vliv na psychiku dětí mají také těžké rozvody nebo rozchody rodičů. Mnoho takových témat je v Centru skoro na denním pořádku. Příčiny poruch spojují odborníci s klinickými problémy, ale také s důsledky pandemie covidu, se společenskou situací spojenou s válkou, traumatizací ze strany rodičů, nejistotou z měnícího se světa a málu času, který rodiče dětem věnují. Pomoc potřebují i rodiče, kteří závažnost problémů přehlížejí nebo ji neidentifikují. Pardubický kraj z důvodu nedostatků psychologů a odborníků přidal ambulantní službě Krizového centra jeden úvazek psychologa/terapeuta pro děti, který je zařazen do sítě sociálních služeb.
