Svatava stojí před rozhodnutími, která nemají jednoduché řešení, a čím déle odkládá pravdu, tím víc ji její vlastní volby dohánějí. Právě skrze její příběh se otevírá téma odpovědnosti, viny a důsledků, které mohou zasáhnout nejen jednotlivce, ale celé rodiny. „Svatava je žena, která si myslí, že chrání ostatní, ale ve skutečnosti tím ubližuje i sama sobě. Čím déle to v sobě dusí, tím víc se dostává do tlaku, který se musí někde projevit,“ říká Veronika Žilková. Přinášíme vám krátký exkluzivní rozhovor
Svatava si v ději prochází velmi náročným obdobím, které se odráží i na její psychice. Co ji do této situace dostalo?
Svatava se snaží udržet zásadní tajemství, protože ví, kdo je otcem všech dětí. Nejde o to, že by se bála pravdu říct, ale je přesvědčená, že by tím ublížila příliš mnoha lidem. Jenže čím déle mlčí, tím víc ji to dohání. Dostává se do slepé uličky, ze které už nevidí cestu ven.
Není pro ni právě tohle obrovská zátěž?
Určitě je. Otázka je, jestli existovalo správné rozhodnutí. Možná by bylo jednodušší říct to hned na začátku, ale ona se rozhodla chránit ostatní. Jenže to má svou cenu a ta je čím dál vyšší.
Jak byste podobnou situaci řešila vy osobně?
Já jsem v tomhle úplně jiná. Řekla bych to hned a nemlčela bych.
Setkala jste se někdy s panickou atakou – osobně nebo ve svém okolí?
Myslím, že neexistuje herec, který by s tím neměl zkušenost. Často prožíváme silné emoce opakovaně, ať už při natáčení nebo v divadle. Mozek nerozlišuje, co je „jen hraní“ a co je skutečnost, a pokud člověk nehlídá vlastní psychickou hygienu, může to být velmi náročné. Když například dvacetkrát „prožijete“ rozvod, nějak se to na vás podepsat musí.
