Z krbu vystoupilo podivné dítě
Na sira Waltera Scotta hluboce zapůsobilo vyprávění, které vyslechl v roce 1815 od britského státníka, vikomta Castlereagha. Politik tvrdil, že jednou večer seděl ve své ložnici a pozoroval skomírající oheň v krbu. Vtom z roštu vystoupilo podivuhodné zjevení – krásný malý chlapec celý obklopený plameny.
Jak se k němu dítě pomalu přibližovalo, stále rostlo. Nakonec se však opět zmenšilo, vrátilo se do krbu a beze stopy zmizelo.
Scottův zeť John Gibson Lockhart později vyprávěl ještě děsivější verzi příběhu. Podle ní se z ohnivého dítěte stal obrovský přízrak bledý jako smrt, s krvácející ranou na čele a očima planoucíma hněvem i zoufalstvím.
Legenda byla rozšířená téměř po celé Anglii
Podobná zjevení nebyla podle starých pověstí ničím výjimečným. Víra v takzvané ohnivé chlapce, někdy označované také jako „hořící děti“, mohla vyrůstat z německého folkloru. Ten vyprávěl o duších dětí zavražděných vlastními matkami, které se po smrti vracejí mezi živé.
Vyprávění o těchto přízracích se rozšířila především do oblastí severní Anglie, kde v raném středověku žily germánské kmeny.
Na hradě Corby nedaleko Carlisle se měl zjevovat duch malého chlapce v bílém oděvu se zlatými vlasy. Ohnivý hoch se zářící tváří byl údajně vídán také v několika domech v hrabství Lincolnshire i na hradě Chillingham v Northumberlandu. Rodina Lyttonů z Knebworth House v Hertfordshiru dokonce věřila, že jeho zjevení oznamuje blížící se úmrtí některého člena rodu.
Scott si zjevení spojil s tragédií
Walter Scott dlouho nevěděl, jak si Castlereaghovo svědectví vysvětlit. Vikomt totiž nepatřil mezi lidi, kteří by si vymýšleli fantastické historky nebo tropili podobné žerty.
Mohlo by vás zajímat
V srpnu roku 1822 však Castlereagh spáchal sebevraždu, když si podřezal hrdlo. Scott si tuto tragickou událost spojil právě s tajemným zjevením u krbu. Začal se domnívat, že šlo snad o předzvěst budoucího neštěstí, nebo alespoň o projev narušené psychiky.
Událost v něm zanechala tak silný dojem, že si v listopadu 1826 do svého deníku poznamenal, že bude mít vždy obavy, kdykoli některý z jeho přátel začne vyprávět o podobných vizích.
Byl ohnivý chlapec pouhým přeludem, který vznikl ve světle dohasínajícího ohně? Nebo šlo o jednu z mnoha záhadných bytostí britského folkloru, jejichž příběhy se předávaly po staletí? Odpověď dnes už nejspíš nenajdeme. Jisté ale je, že právě podobná vyprávění pomáhala vytvářet atmosféru starých hradů a sídel, kde se skutečnost často prolínala s legendami.
