Zimní sezóna začíná 1. listopadu a končí posledním březnem. Pro pracovníky Pražských služeb znamená, že ještě před jejím zahájením musejí cisterny na korbách údržbových vozidel a kropicí lišty, respektive samosběrné technologie, nahradit nástavbami na posypový materiál a sněhovými radlicemi. Samotná přestavba jednoho takového vozu trvá třem až čtyřem pracovníkům zhruba dvě hodiny čistého času. „Do termínu zbývá jen pár dní, kolegové ale nezahálí, proto bude do posledního října technika nejen připravená, ale i odzkoušená. Zima nás v tomto ohledu rozhodně ani letos nezaskočí,“ říká mluvčí Pražských služeb Alexandr Komarnický.
Vozidla Pražských služeb ovšem nejezdí odklízet sníh ze silnic náhodně. „Chtěli bychom zdůraznit, že naše technika vyjíždí vždy výhradně na pokyn Technické správy komunikací, protože ta má podle zákona zodpovědnost za správu komunikací. My sami můžeme jen doporučit, že je podle našich zkušeností vhodné vyjet. Do té doby jsme každopádně vždy v permanentní pohotovosti,“ vysvětluje Komarnický. Řidiči Pražských služeb se drží předem stanovených tras, schválených Technickou správou komunikací. Každá z nich je dlouhá maximálně 50 kilometrů. Sypače mají na korbě cca 5 tun soli a 2 tuny solného roztoku neboli solanky, což na tuto vzdálenost vystačí. Když svou trasu řidič dokončí a dostane pokyn ji projet znovu, vrací se do areálu Pražských služeb pro doplnění materiálu. V případě sněhové kalamity pak řidiči Pražských služeb zpřístupňují přednostně hlavní trasy a cesty, které vedou ke kritické infrastruktuře, například k nemocnicím. Opět se přitom řídí instrukcemi Technické správy komunikací. Stále ovšem existuje řada lokalit, které město v zimě neudržuje vůbec.
