Černé jezero – místo posledního odpočinku nejen vojáků wehrmachtu


Warning: Attempt to read property "post_excerpt" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 392

Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394

Warning: Attempt to read property "post_title" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394

Jedná se o největší ledovcové jezero na Šumavě. Je jasné, že jezero v zákoutí Šumavy, v Královském hvozdu, odpradávna probouzelo představivost. V pověrách se jezero stalo jakousi černou dírou, která už nic nevydá zpět, jelikož je bezedné…

Zvláštnosti jezera

Původ pověstí o bezednosti jezera se zřejmě odvíjí od jeho velké hloubky, která na určitých místech dosáhne až 40 metrů. Černá barva jezera je způsobena odrazem tmavých lesů, které ho obklopují. Navíc na dně leží až devítimetrová vrstva sedimentu, který se tu ukládal desítky tisíc let. Jen malý kousek odtud se nachází sedlo, které odděluje Černé a Čertovo jezero, a kde probíhá hranice hlavního evropského rozvodí. Na hrázi si lze vyzkoušet ozvěnu, která se k našemu potěšení rozléhá až deset vteřin.

Od roku 1933 spadají Černé i Čertovo jezero pod národní přírodní rezervaci. Lze tu spatřit kromě přírodních krás desítky vzácných druhů rostlin a některé chráněné živočichy. Setkat se s některými patří k nevšedním zážitkům – ovšem setkat se s některými bytostmi, kterými se podle pověstí hemží tato krajina, patří k zážitkům jiného druhu. Zdejší nadpřirozené bytosti dokáží být pěkně nepříjemné.

Místní nadpřirozeno

I za slunného dne se v poklidném obrazu hladiny odráží cosi nedefinovatelného. Scenérie je zde opravdu fantastická, někdy fantasticky strašidelná. Pašeráci a pytláci, ale i uhlíři a dřevorubci, kteří museli kolem Černého jezera chodit, zde neradi setrvávali. Temná hladina a husté lesy kolem naháněly strach, navíc už od dětství lidé slýchávali různé báchorky.

O upírkách, které kolem bloudí, o lesních matkách – čarodějkách, oděných do vlčích kůží a s parohy na hlavě, jimiž ubíjejí zbloudilé poutníky. Dále tu prý žijí stromoví mužíčci, kteří vystřelují šišky a žaludy takovou silou, že člověkem prolétnou jako kulka. Setkání s tzv. divokou honbou je ještě horší – je složena z vlkodlaků, pekelných koček a dalších příšer, které se za bouřky ženou lesem. Pokud je nějaký nešťastník potká, je roztrhán na kusy.

Najdou se tu i rusalky – vždyť se jedná o jezero. Ty jsou krásné, ale umějí být kruté – s potěšením lidi utopí, utancují a co je nejhorší – ulechtají k smrti.

Navíc v Černém jezeře nenalezlo klidu množství utopenců – říká se, že ledové proudy u dna mají schopnost uchovat těla v téměř neporušeném stavu. Prý mezi ně patří i vojáci wehrmachtu…

Tajemnost tohoto místa také přilákala mnohé naše romantické umělce 19. století – Jana Nerudu, Jaroslava Vrchlického, Adolfa Heyduka nebo Elišku Krásnohorskou.

Ti z vás, kteří si zachovali dětskou duši a patří mezi romantiky, jezero okouzlí. Je to bezesporu magické místo, ať už při prohlídce pocítíte fascinaci nebo jakési zvláštní znepokojení…