Cisterciácký klášter Zlatá Koruna patří mezi nejzachovalejší a nejpůsobivější památky svého druhu u nás. Váže se k němu mnoho pověstí i záhad.
Založení kláštera
Cisterciácký klášter s úplným názvem Svatá trnová koruna (latinsky Sancta spinea Corona) byl zřejmě založen roku 1263 Přemyslem Otakarem II. – a to z praktických důvodů. Měl totiž sloužit k posílení jeho moci na jihu Čech proti vlivnému rodu Vítkovců. Tah to byl dobrý – v průběhu 14. století se vliv kláštera i jeho statky rozrostly do nevídaných rozměrů. Tento klášter patřil k největším držitelům půdy v celém kraji.
Legenda o založení Přemyslem Otakarem II.
Legenda líčí založení kláštera tak, jak to jen středověká kultura vyžadovala: Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, měl roku 1260 svést důležitou bitvu u Kressenbrunnu proti uherskému králi Bélovi IV. Český král se modlil a prosil Boha o vítězství – slíbil, že nechá jako výraz díků vystavět ke cti Boží a Panny Marie nový klášter.
Bitvu tenkrát opravdu vyhrál a do tří let skutečně nechal založit cisterciácký klášter s názvem Svatá trnová korun, jak již bylo výše uvedeno. V průběhu dob se ale díky nevšednímu bohatství kláštera vžilo označení Zlatá Koruna místo Svatá koruna.
Další legendy
Pověsti se vážou také k husitským válkám. Nejznámější je asi ta o osudu zdejších mnichů roku 1420. Žižka prý přepadl klášter, jeho vojáci sem vtrhli a nejprve se střetli se čtyřmi mnichy v jižním křídle křížové chodby. Jejich těla pak byla pohřbena v rohu onoho křídla a jejich hrob prý stále vypadal jako prosáknutý krví.
Ve skutečnosti mělo mít přepadení kláštera mnohem živelnější podobu – v útoku husitům prý pomáhali i někteří klášterní poddaní, kteří mnichy nemilovali.
Legenda o čtyřech zabitých se však v klášteře opravdu udržovala, a to i v polovině 17. století. Tehdy jeden řeholník jménem Šimon projevil přání být po smrti pohřben po boku těchto mnichů pod dlážděním křížové chodby. Když v roce 1648 Šimon zemřel, byly sejmuty dlaždice a pod nimi nalezeny čtyři kostry a zem stále vypadala jako nasáklá čerstvou krví – tak praví legenda.
Zlatý poklad
Další pověst praví, že v roce 1420 byl v klášteře opatem Rutger, který stačil před nebezpečím ještě ukrýt část klášterního bohatství do tajné skrýše. Tu prý objevil ve druhé polovině 17. století opat Valentin von Schönbeck, když si všiml nenápadného místa na omítce kostela, které se mu zdálo podezřelé. Když se chtěl přesvědčit, v jakém je omítka stavu, kus jí odpadl a zazděný poklad byl na světě.
Oběšení řeholníci
Podle jiných pověstí byli všichni řeholníci po osudném přepadení pověšeni na mohutnou lípu. Měl to být možná strom stojící u bývalého kostela sv. Markéty. Opat Schönbeck zde každopádně nechal zhotovit desku s latinským textem. Nápis, pokud bychom jej přeložili do češtiny, upozorňuje pocestné, aby se zastavili a pohleděli na to, jak se lípa zelená, a tak brzy nezahyne v upomínku na mučednictví a končí: „…Takové konáš, Žižko, zázraky proti své vůli, když na lípě jsi posvěcené kněze věšel„.
Dnes již nemůžeme vědět, nakolik jsou záznamy klášterních kronikářů autentické a nakolik zpětně ještě upravené, bohužel přesnější svědectví nemáme.