Vápencové sladkovodní nádrže v Mexiku, zvané cenotes, vyhlížejí tajuplně. A zdá se, že vedou do ještě tajuplnějšího podsvětí, s kterým byli Mayové dobře obeznámeni. Pohřbívali tam své mrtvé – nebo sem přinášeli lidské oběti?
Co jsou to cenotes
Cenotes jsou většinou 20 metrů hluboké, ale některé mohou mít hloubku až 100 metrů. Jejich název pochází od Mayů, žijících na poloostrově Yucatán. Právě zde se cenotes vyskytují nejvíce.
Když do rozpustného vápence pronikne dešťová voda, vznikají jeskyně a podzemní vodní toky. Jakmile se strop takové jeskyně propadne, vznikne jáma, která může sahat až k vrstvě podzemní vody. V blízkosti moře se sladká voda nemísí se slanou, ale zůstává jako svrchní vrstva, protože je lehčí. Proto byly cenotes pro Maye důležitým zdrojem pitné vody. Jak navíc ukázaly archeologické výzkumy, do hlubokých jam také vhazovali obětní dary pro své bohy.
Obětní dary a oltář
A nebyly to pouze předměty. Archeolog Guillermo de Anda našel v jednom velkém cenote u města Chichén Itzá 120 koster, z 80 procent byly oběťmi děti. Dalším objevem byl kupříkladu oltář, jehož nápis prozradil, že byl zasvěcen vládci podsvětí. Mayové přitom pravděpodobně věděli, že mrtvá těla zamořují pitnou vodu. Vědci si myslí, že pro obětovaná těla užívali spíše oddělené cenotes, nepropojené s větším jeskynním systémem, nebo pitnou vodu čerpali na vzdálenějších místech.
Co nám prozrazuje posvátná kniha
Popul Vuh (Kniha rad) je posvátná kniha Mayů. Nalezneme v ní mytologii národa i historické události. Dále se v ní vyskytuje popis jeskyní včetně vylíčení komor hrůz, což se překvapivě přesně shoduje s nálezy v cenotes. „Domem břitev“ by mohla být míněna jeskyně plná špičatých stalagmitů, „dům zimy“ se ukázal být jeskyní, kterou neustál vál chladný průvan, zatímco v „domě ohně“ podzemní teplo způsobuje, že se tam lidé dokonce potí.
Mistři stavitelé
Mexičtí archeologové zde našli také opravdovou podzemní silnici. Mayští stavitelé se museli s lecčím vypořádat, když chtěli toto vybudovat. Jednak bylo obtížné dopravit kameny ke vchodům do pralesních cenotes a potom bylo obrovským problémem dostat je do jeskyní. Většinou museli dělníci urazit dlouhý úsek pod vodou, než se mohli v některé jeskyni opět vynořit.
Že se skutečně potápěli, naznačuje vyobrazení potápějícího se boha v chrámu ležícím na mořském břehu v mayském městě Tulum. Technika potápění zatím zůstává záhadou, právě tak jako přesný význam podzemních kultovních míst. Z přibližně 2500 cenotes na Yucatánu jich zatím bylo prozkoumáno asi padesát.
