Jedny z největších sporů v rodinách vznikají ohledně dědictví. Což teprve když se dotyčný rozhodne jednoho ze svých potomků vydědit, protože ten vede nezdárný život a navštěvuje ho jen několikrát do roka, a to většinou když potřebuje finanční injekci. Podobná situace může nastat i u manželky (či manžela), která si občas odskočí od domácí plotny vyhodit někam z kopýtka. Lze jim všechny jejich prohřešky vrátit i s úroky vyděděním?
Co je vlastně vydědění
Vydědění je jednostranný právní úkon (tj. když se k němu rozhodnete, nepotřebujete svolení druhé zúčastněné strany), kterým svému potomku odejmete ze stanovených důvodů právo domáhat se svého zákonného dědického podílu nebo jeho části. Jednoduše řečeno, dotyčný nebude dědit nic nebo skoro nic.
Je však dobré vědět, že vydědit lze jen nepominutelného dědice, a to jsou pouze děti zůstavitele (a nedědí-li, pak se jedná o jejich potomky). Vydědit tedy nemůžete např. manželku nebo svého sourozence. Pokud nechcete, aby po vás dědili, musíte majetek ošetřit závětí ve prospěch někoho jiného.
Pojem, bez kterého to nejde
V souvislosti s dědictvím se vždy hovoří o tzv. zůstaviteli. Je to člověk, který se snaží uspořádat rozdělení svého majetku pro případ své smrti (např. zmíněným vyděděním, závětí).
Důvody pro vydědění
Vydědit někoho však není jen tak. Občanský zákoník vymezuje v § 1 646 konkrétní důvody, kdy to je možné:
- Potomek zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi. Nouzí se nemyslí jen hmotná nouze, ale také nemoc. Pokud však potomek pomoc nabídne a zůstavitel ji odmítne, pak se již o důvod k vydědění nejedná. Dále potomek musí mít objektivní možnost pomoc poskytnout. Tu např. nemá, pokud bydlí příliš daleko a nemá dost financí k dojíždění nebo mu to neumožňuje péče o dítě s handicapem.
- Potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Zůstavitel musí mí tedy zájem se stýkat, avšak potomek zájem neprojevuje. Pokud se však potomek nezajímá proto, že zůstavitel nechce, pak to je již něco jiného.
- Potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Nebude se patrně jednat o krádež krabičky cigaret, ale např. o násilné napadení, sklony k surovému zacházení.
- Potomek vede trvale nezřízený život. Typicky se jedná o dlouhodobou (neléčenou či neúspěšně léčenou) závislost na alkoholu, drogách, hazardu.
- Potomek je zadlužen nebo si počíná marnotratně, a to do takové míry, že existuje reálná obava, že se pro jeho potomky nezachová tzv. povinný díl.
Nejlépe písemně a s důvodem
Důvod vydědění se doporučuje vždy provést písemně, tzv. prohlášením o vydědění. Prohlášení může být i součástí závěti. Pro jeho změnu či zrušení platí totéž co pro závěť. Tedy nové prohlášení o vydědění má přednost před starým. Pokud neobsahuje konkrétní datum pořízení, je neplatné. Dle zákona pokud prohlášení o vydědění napíše zůstavitel vlastní rukou a rovněž ho osobně podepíše, není potřeba svědky (nicméně např. úřední ověření podpisu není nikdy na škodu).
Když důvod vydědění není uveden
Pokud zůstavitel neuvede důvod vydědění, má nepominutelný dědic zpravidla nárok na povinný díl. To však neplatí v případě (tj. nedostane nic, ani onen povinný díl), pokud se zákonný důvod vydědění prokáže. Například se očividně prokáže, že dotyčný potomek byl lump, který svou nemocnou matku celé roky ani jednou nenavštívil.
Důvod vydědění je tedy dobré nejen uvést, ale také podrobněji popsat, případně doložit důležité podklady svědčící o pravdivosti uváděných údajů.
Kolik dělá povinný díl
Výše uvedený povinný díl se stanoví ze zákonného dědického podílu. Rozlišuje nezletilého a zletilého nepominutelného dědice. Nezletilý je na tom lépe, má nárok na minimálně ¾ svého zákonného dědického podílu, zatímco zletilý pouze ¼ svého zákonného dědického podílu. Zletilost dědice se posuzuje ke dni, kdy zůstavitel zemřel.
Zdroj: Občanský zákoník v platném znění § 1 532 až 1 653.
