Warning: Attempt to read property "post_excerpt" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 392
Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Warning: Attempt to read property "post_title" on null in /data/web/virtuals/3737/virtual/www/wp-content/themes/mh-magazine/includes/mh-custom-functions.php on line 394
Ve 13. století se objevilo hnutí, které přijalo velmi liberální způsob náboženského života. Přesto byli členové vedeni mimořádným náboženským zanícením, i když neskládali řeholní sliby. Žili však způsobem života podobným řeholníkům. Mužům se říkalo beghardi, ženám bekyně – a na ty se zaměříme.
O koho šlo?
Jednalo se především o ženy pocházející ze severoevropských měst, ale objevily se též ve Francii a Itálii – v menší míře také u nás. Církev se nejvíce obávala toho, že nedodržují žádný náboženský řád ani řeholi – nemohly tedy být kontrolovány a řízeny jako většina jeptišek.
Jak žily
Bekyně ztělesňovaly odmítnutí bohatství a formalismu všech náboženských řádů, stavěly se proti církevní autoritě – neuznávaly dokonce ani papeže. To ovšem neznamená, jak již bylo uvedeno výše, že by nebyly zbožné. Šlo hlavně o ženy zámožné, které však netoužily uzavřít manželský svazek proti své vůli.
Pohybovaly se po městech a hledaly náboženské prostory, které by ladily s jejich představami. (Budovy konventů bekyň se nazývají bekináže). Ve svém konání se soustředily na milosrdenství. A tak ve 13. století založily své komunity ve městech Francie, Flander a Porýní. Když se k nim chtěla některá žena chtěla připojit, nemusela skládat žádnou přísahu, jen se zařekla, že bude dodržovat celibát.
Musela se ale vzdát osobního majetku a živit se vlastníma rukama – bekyně předly, šily a vyšívaly.
Zajímavý, ale nebezpečný fenomén
Tak se nepochybně staly jedním z nejzajímavějších náboženských fenoménů středověku. Samozřejmě se však postupně v konzervativnějších kruzích kléru začaly objevovat hlasy kritiky, které je podezíraly z kacířství. Proč? Zpočátku proto, že bekyně byly ženy, pak proto, že nebylo žádoucí, aby některé z nich zažily jakékoliv mystické osvícení. Panovala představa, že něco takového je mezi laickou veřejností nemožné.
A nakonec – tyto ženy ztělesňovaly hrozbu hierarchického uspořádání církve.
Obvinění
Nedlouho nato byly obviněny, že jim chybí klauzura, což bylo něco neslýchaného, a dokonce na synodu ve Fritzlaru roku 1244 se projednávala skutečnost, že mezi nejmladšími bekyněmi dochází k častým sexuálním přestupkům.
Vídeňský koncil jim roku 1312 vytýkal jejich způsob vyznání víry a nakonec bylo toto laické uspořádání zcela zakázáno. I přesto, že byly dobové církvi trnem v oku, zanechaly jedinečný odkaz v dějinách.
