Mizení je prastarým fenoménem – možná mizeli podobně jako dnes už naši předkové z doby kamenné – i když tehdy to měl zpravidla na svědomí šavlozubý tygr. Ale kupříkladu mnoho oblastí má takto špatnou pověst – lidé v nich mizí nevysvětlitelným způsobem.
Brány do jiných světů
Propadnou se snad tyto zmizelé osoby do jiné reality jakousi „dírou“ ve struktuře našeho světa, branou do jiných dimenzí, která se na přechodnou dobu otevře, aby pohltila oběť, kterou už nikdy nevydá zpět? O možné existenci takovýchto „bran“ do neznámých dimenzí se již delší dobu diskutuje. A tak některé lokality, dokonce některé stavby, vzbuzují strach. Jsou považovány za podivné, podezřelé nebo přímo škodlivé.
Island
Jednou takovou oblastí je pás neobydlené, pusté země ve vnitrozemí Islandu. Na Islandu se v zásadě všechna významná místa nacházejí v blízkosti pobřeží a vnitrozemí má ve své moci ještě nespoutaná příroda. Uprostřed této velkolepým dojmem působící krajiny se zvedá do výšky 1510 metrů vulkán Askja. Obrovský kráter o průměru 20 kilometrů lemuje měsíční krajina z lávových polí a černého popílku.
Do této krajiny (která klidně mohla inspirovat Tolkiena k jeho Mordoru) se počátkem 20. století vydala skupinka německých geologů, kteří tu chtěli studovat vulkanické aktivity Islandu. V roce 1905 dorazili badatelé do rybářské vesničky Husaviku, kde si najali místního průvodce, který se v kraji velmi dobře vyznal. Tento muž je měl doprovázet a vést krajinou, které se zdejší obyvatelé dodnes vyhýbají, protože je považována za zvláštní a podezřelou.
Němci si postavili tábor u břehu jednoho z kráterových jezer, ačkoliv je jejich islandský průvodce naléhavě varoval, aby to nedělali. Dva z geologů pak nastoupili do nafukovacího člunu a začali pádlovat směrem ke středu teplého jezera. Když jejich kolega, který zůstal na břehu, pohlédl o chvilku později směrem ke člunu, zjistil šokován, že plavidlo i s oběma muži zmizelo.
Byly zalarmovány příslušné úřady, které nařídily, aby bylo celé jezero důkladně prohledáno pomocí vlečných sítí. Ale oba němečtí geologové zůstali nezvěstnými a jejich osud je dodnes zahalen tajemstvím. Mezi islandským obyvatelstvem je v oběhu velké množství historek o nevysvětlitelném zmizení osob, někdy za nanejvýš bizarních okolností.
Mount Inyangani
Hora Inyangani v Zimbabwe je se svými 2529 metry nejvyšším vrcholkem tohoto jihoafrického státu, ale je nechvalně proslulá náhlými a nevysvětlitelnými zmizeními osob. Někteří lidé se ovšem zčistajasna zase objevili. Bylo tomu tak kupříkladu v případě ministra země se dvěma průvodci.
Jak muži později vypověděli, bloudili bezcílně sem a tam, aniž by cítili hlad či žízeň. Po celou dobu viděli záchranné týmy, které po nich pátraly. Zoufale na ně mávali a volali, záchranáři je však neslyšeli ani neviděli.
Víra ve staré bohy je u zdejších domorodých obyvatel hluboce zakořeněná – na tom nic nezměnila ani horlivost křesťanských misionářů – proto se všude pořádaly obětní rituály, které měly božstvo hor obměkčit.
Ať už to bylo čímkoliv, pohřešovaní muži se náhle znovu objevili. Již počátkem osmdesátých let 20. století zmizel na stejném místě jeden úředník místní samosprávy. Když se o tom dozvěděli stařešinové kmene Tangwena, provedli rituál, který měl přivodit jeho návrat. O dva dny později se skutečně objevil, nevěděl ovšem, odkud přišel, ani nedokázal popsat, co se s ním dělo.
Na hoře Inyangani ale dál mizí lidé a většina jich nemá takové štěstí. Jejich osud zůstává neobjasněn.
