Karel Jaromír Erben byl už vážně nemocen, když se toulal rodným podhůřím kopce Zvičiny. Napsal tehdy baladu Poklad, první z pozdější sbírky Kytice.
Jak asi balada vznikla?
Východně od Miletína leží Velehrádek, nad nímž se zdvihá nízký kopec. Bývala tu tvrz, která zanikla v 17. století. Vyrostla však na místě dřívějšího hradiště. Toto svým způsobem krásné a svým způsobem pochmurné místo, pod nímž se prý táhlo sklepení, lákalo i mladého romantika. Erbenovi zde možná vytanula na mysli starodávná historka. Příběh o otevírání země, která nabídne jeden den v roce své poklady, spojil s velikonočními svátky. Kde však bylo to místo, kde matka s dítětem našla poklad – to již lidé Erbenova věku nepamatovali.
Dceřina kletba
Balada Dceřina kletba zas může být inspirována příběhem, který se na Podzvičinsku odehrál. Existuje tu totiž bývalé popraviště Na Drahách, kde jako poslední odsouzenou oběsili v roce 1721 děvečku za zahubení svého nemanželského dítěte.
Další balady
Na břehu Bystřice je zase místo zvané Na Koši – sem je situována báseň Polednice, a balada Záhořovo lože je spojena s romantickou, barokně komponovanou krajinou u starých miletínských lázní. Bývala zde i umělá poustevna.
A co balada Vodník? Z rybníků si můžeme vybrat – podle tradice se má jednat o rybník Hluboký, napůl utopený v lesích severně od Byšiček.
Pecka
Podle pověsti existovala podzemní chodba spojující Miletín s jedenáct kilometrů vzdáleným hradem Pecka. Je faktem, že tradice spojuje podzemní chodby s většinou hradů. V této mají být ukryty sochy zlatých apoštolů (ale i zde se pověst shoduje s mnohými jinými u nás).
A je tu další zajímavost. V krajině mezi Miletínem a Peckou jsou dva smírčí kříže. Jeden v miletínském lese, kde měla být pobita rodina hradního pána z Pecky, druhý kříž stojí kousek od hradu. Tento druhý kříž je větší a jeho mírně prohnutá ramena se rozšiřují. Tuto variantu kříže používali němečtí rytíři.
Mnich
A poslední historka se váže k další tajemné události, která se udála teprve nedávno. Skupina turistů chtěl sestoupit do sklepů pod palácem hradu, ale žena, která šla jako první, se najednou zastavila a rozpažila ruce tak, aby zabránila ostatním, aby pokračovali. Uvedla, že v cestě jí stojí mnich držící okovanou skříňku.
Možná to byl duch kartuziánského mnicha – kartuziánští mniši tu zůstali plných 155 let – a jak se zdá, některý z nich patrně dodnes.
Podzvičinsko je zvláštní kraj, zdánlivě vše poklidně plyne – je však osázen příběhy, které se pohybují neustálena hranici reálného a nereálného – a o to tajemnější se vše zdá. Mnoha tajemstvími je obestřen samotný hrad Pecka – o tom ovšem zase někdy jindy…