Příběnice jsou zříceninou hradu osm kilometrů jihozápadně od Tábora. Stojí na výrazné ostrožně v nadmořské výšce 410 metrů.
Jaká je historie hradu?
Hrad je znám od 13. století, zakladatelem byl pravděpodobně Vítek V. z Příběnic a jeho bratr Vok I. z Rožmberka. Rodu Vítkovců hrad náležel i nadále, pan Jindřich III. z Rožmberka patřil k panské jednotě, která se odhodlala k otevřené vzpouře proti králi Václavovi IV. v roce 1394. Na Příběnicích byl král dokonce krátce vězněn.
Jindřichův syn Oldřich II. z Rožmberka byl zpočátku přívržencem husitů, později ale přešel na stranu katolíků a nechal vsadit na Příběnicích do vězení všechny husitské kněze, které dostihl. Jedním z nich byl Václav Koranda, kterému se však podařilo z vězení uniknout a osvobodit ostatní vězně. Hrad potom snadno dobyli Táborité. Vše připomínal památný Korandův smrk, který rostl u hradu až do roku 2000. Na hradě padl do rukou husitů opravdový poklad, protože řada církevních institucí na pevný hrad ukryla mnoho cenností.
V letech 1422 – 1427 docházelo k častým střetům katolíků s husity, a tím trpělo zejména okolí hradu, v roce 1428 bylo vypáleno městečko Příběnice.
V roce 1437 uzavřel táborský svaz a Rožmberkové mírovou dohodu, jejíž součástí bylo zboření Příběnic i podhradního městečka. Po roce 1667 je hrad v zemských deskách uváděn jako zbořený.
Legendy, které se vztahují k hradu
Když přitáhli husité k hradu, nastal v něm hrozný zmatek. Hrůzou byly celé bez sebe hlavně jeptišky, které tu měly svůj klášter. Bály se, že se na nich budou husité mstít za věznění v příběnické věži. Proto raději naskákaly všechny ze skály do řeky Lužnice pod hradem.
Všechny také utonuly, ale věčného klidu nedošly. V době, kdy byla sloužena mše v kostele, prý vycházely v průvodu z hlubin řeky, vystoupily na hrad, obešly jej – a zase sestoupily na dno řeky.
Zvlášť truchlivý byl jejich průvod ve výroční den společné dobrovolné smrti. V tu dobu kráčely hradem se svícemi v ruce a na skále, ze které kdysi skočily do řeky, kvílely a plakaly tak, že by se i kámen ustrnul.
Další legenda je opět strašidelná. Jedné Květné neděle se vydali dva mladíci z Malšic, Petr a Jan, na příběnický hrad hledat poklad. Do cesty jim náhle vstoupila černá ovce. Pohodila hlavou, jako aby ji následovali. Ovce je tak dovedla do zříceniny a tam až do míst, kde byl v zemi vchod do podzemního sklepení. Odvážnější Petr vlezl dovnitř a po chvíli se vrátil pro kamaráda.
Uvnitř sklepení se třpytila celá hromada zlatých dukátů. Jeden z nich se zakutálel k Petrovi a ten jej chtěl rychle sebrat, když tu přiběhl velký černý pes, skočil zuřivě proti Petrovi, uchopil peníz do huby a vhodil ho zpět na hromadu.
Petr i Jan vyběhli ze sklepení a utíkali rychle pryč. Petr ale zanedlouho onemocněl. Když jej přijel Jan třetího dne navštívit, našel již kamaráda mrtvého.
