Hostie, které krvácely: Co stálo za takovou záhadou?

Když hostie začala krvácet

Roku 1200 se lincolnský biskup Hugh vydal na cestu Francií a zastavil se ve vesnici Joi. Místní starý kněz mu tehdy vyprávěl příběh, který jej provázel celý život. Jako mladík prý sloužil mši, ačkoli byl ve stavu smrtelného hříchu – a během lámání hostie se stal svědkem něčeho, co nedokázal pochopit.

V okamžiku, kdy se chléb zlomil, začala z pukliny vytékat krev. Střed hostie náhle vypadal jako kus masa, rudý a pulsující. Kněz prý v hrůze ztuhl a část proměněné hostie mu upadla do kalicha. Víno se změnilo v krev a polovina hostie v maso. Obě substance byly poté uchovány v místním kostele jako důkaz boží moci – i jako varování.

Proměna, která obracela na víru

Podobné příběhy nejsou ve starokřesťanské tradici nijak vzácné. Už ve 4. století měl svatý Basil z Caesareje obrátit na víru celou židovskou rodinu poté, co se jimi sledovaná hostie během mše proměnila v kus masa. Pro věřící šlo o jasný důkaz transsubstanciace – víry, že chléb a víno se skutečně mění v tělo a krev Krista.

Takový zázrak měl být zbraní proti kacířství

Ve 12. století se zprávy o eucharistických zázracích objevují častěji. Podle dobových svědectví měly být odpovědí na zesílené útoky kacířských hnutí a ochabování víry. Krvácející hostie byly často spojovány se svatokrádeží – ne nutně fyzickou, ale i tou vnitřní: pochybnostmi, hříšnými myšlenkami či nedostatečnou úctou.

Tehdejší učenec Gerald z Walesu zaznamenal, že o Velikonocích v italské Ferraře došlo ke „zjevnému zázraku“. Hostie se prý během mše proměnila v maso, což mělo připomenout Kristovo utrpení. Zpráva se rychle rozšířila a podle Geralda přivedla zpět ke křesťanství mnoho kacířů.

Existují i moderní případy

Zázraky však nejsou výhradně záležitostí středověku. Roku 1972 se údajně během velikonoční mše v portugalské vsi Ladeira de Pinheiro odehrálo něco podobného. Jasnovidka Maria Mendes Hortová upadla u oltáře do transu – a několik přítomných tvrdilo, že viděli osm či devět hostií začít krvácet.

Španělský kněz Rojas je nasbíral a rozdával k přijímání. Dvě stovky lidí prý přijaly hostii, která se podle svědků dokonce „množila“. Odebraná krev byla později analyzována – a výsledky vyvolaly další otázky. Šlo o lidskou krev skupiny 0 Rh negativní, obsahující pouze 23 chromozomů. Podle věřících šlo o „krev Krista“, podle skeptiků o podvrh nebo nesprávnou interpretaci vzorku.

Když zázrak vytvoří příroda

Někdy ale může mít „zázrak“ zcela přírodní původ. Na jihu Francie byla při zkoumání podobného případu objevena rychle rostoucí červená houba, která během několika minut dokázala pokrýt hostii tak hustě, že připomínala stékající krev. Podobné mikroorganismy jsou známé i z jiných míst – a mohou vysvětlit některé zdokumentované jevy.

Hledá se hranice mezi vírou a realitou

Příběhy o krvácejících hostiích se opakují napříč staletími a často se objevují v obdobích duchovní krize. Pro jedny jsou dotykem božského, pro druhé dokladem toho, jak silně lidská mysl touží po znameních. Zda jde o zázrak, symbol, nebo přirozený jev, zůstává i dnes otázkou víry – a možná právě proto tyto příběhy přetrvávají.

 

Témata článku