Může věda skutečně klonovat vyhynulá zvířata? Co je dnes možné a co je stále sci-fi

Jak lze chápat dědičnou informaci

Vědci se snaží izolovat genetický materiál z tkání vyhynulých živočichů, ale čas působí na DNA zničující silou: molekula se postupně rozpadá a fragmentuje do takové míry, že ji nelze použít k výrobě funkčního genomu (což je veškerá genetická informace konkrétního organismu, uložená v DNA). To je jeden z hlavních důvodů, proč nelze zcela autenticky klonovat organismy vyhynulé před desítkami tisíc let – například dinosaury.

Je možné použít vajíčka dnešních druhů?

Myšlenka klonování spočívá v přenesení dědičné informace do vajíčka blízce příbuzného druhu, které nemá vlastní jádro. Takové vajíčko by potom mělo „číst“ staré instrukce a vytvořit embryo. Bohužel i u živočichů vyhynulých krátce (stovky let) je dědičná informace často příliš poškozená. Navíc mitochondriální DNA (kterou vajíčko přináší) se neshoduje s původní verzí druhu a může ovlivnit funkci buněk.

Rekonstrukce vs. klonování – jak upravovat geny

Proto se vědci často uchylují k jiné metodě: místo přímého klonování používají technologie genového editování (např. CRISPR), aby vložili části genetického kódu vyhynulého tvora do genomu živých příbuzných. Takový výsledek však není identickou kopií původního druhu, ale novým organismem s vybranými vlastnostmi. Například v roce 2025 vznikli vlci geneticky upravení tak, aby měli některé znaky pravěkých „dire wolves“ – pravlků obrovských – ale vědecká komunita je považuje spíše za genetické simulace, ne pravé vyhynulé vlky.

Jsou tu i otázky ekologie a etiky

I kdyby technika byla zdokonalená, stále zbývá mnoho otázek: jak by nový jedinec žil, když jeho původní prostředí už dávno neexistuje? Jak by jeho chování a sociální inteligence vznikly, když nejsou genetikou určeny? A neměla by se spíše energie věnovat ochraně existujících druhů namísto pokusů o návrat mrtvých?

Skutečné klonování vyhynulých živočichů, jak ho známe z populární kultury, je zkrátka dnes stále vědecky nemožné pro většinu druhů. Moderní biotechnologie však umožňují rekonstruovat části genomů a vytvářet hybridní organismy, které mohou vědě přinést cenné poznatky. Ať už se budoucnost vydá jakýmkoliv směrem, klíčové bude pečlivě zvažovat nejen technické možnosti, ale i etické a ekologické dopady každého takového projektu.