Rekordní počet zásahů i zvířat v nouzi. Rok 2025 patřil v liberecké Arše k nejnáročnějším v historii

Prakticky nepřetržitý provoz, akutní případy a práce na hraně kapacit potvrdily, jak důležitou roli stanice v regionu hraje. „Rok 2025 byl extrémní nejen počtem přijatých zvířat, ale i množstvím zásahů v terénu. Prakticky nepřetržitě jsme řešili akutní případy a často jsme pracovali na hraně kapacit,“ shrnuje Ivana Hancvenclová, vedoucí záchranné stanice Archa.

Srpen byl ve znamení netopýří invaze

Stejně jako v předchozích letech tvořili největší skupinu přijatých živočichů netopýři. Stanicí jich prošlo 806, přičemž nejvíce zásahů připadlo na srpnové netopýří invaze do lidských obydlí. Druhým nejpočetnějším druhem byli ježci, a to celkem 233 jedinců. Více než polovinu z nich tvořila mláďata, často osiřelá nebo pocházející ze zničených úkrytů.

Bohužel se mezi nimi ale objevila i mláďata zbytečně odebraná z přírody. „Každoročně se setkáváme s případy, kdy lidé v dobré víře přinesou ježčata, která pomoc vůbec nepotřebují. Tím, že je vezmou z přírody, je připraví o péči matky a o možnost naučit se přirozenému chování. Taková mláďata pak často hůře prospívají, hůře se adaptují po návratu do volné přírody a jejich šance na přežití se zbytečně snižují,“ upozorňuje Ivana Hancvenclová.

Na třetím místě se umístili rorýsi, kterých záchranáři z Archy přijali celkem 111, což je zhruba dvojnásobek běžného počtu. Polovinu tvořila mláďata vypadlá z hnízd, u dospělých ptáků převažovala zranění po nárazech do oken či zlomeniny.

Při venčení psa našel lišáka ve smyčce

Mezi zajímavé zásahy patřila záchrana lišáka, kterého nalezl muž při venčení psa v lesíku nad Harcovskou přehradou. „Lišák visel na větvi zachycený zadní nohou v pevně utažené smyčce, pravděpodobně zanechané v tamní skládce. Za pomoci nálezce se nám podařilo zvíře vyprostit a po vyšetření na veterinární klinice jsme ho naštěstí mohli vypustit zpět do volné přírody,“ přibližuje případ vedoucí stanice.

Hned dvakrát se pracovníci Archy setkali s jestřáby lesními, kteří uvízli v sítích chránících domácí drůbež. Jeden mohl být bez následků okamžitě vypuštěn, druhý však utrpěl vážná zranění vedoucí k dočasnému oslepnutí. „Než se mu začal vracet zrak, museli jsme ho nějakou dobu krmit pinzetou přímo do zobáku. O to větší radost jsme měli, když se po několika týdnech mohl zcela zdravý vrátit zpět do přírody,“ popisuje Hancvenclová.

Káně se svezlo na nárazníku lokomotivy

Stanice řešila také několik případů dravců po střetech s vlakem. Nejtragičtější byl střet dospělého orla mořského na Frýdlantsku, který bohužel uhynul ještě během převozu na veterinární kliniku. „Šťastnější konec měl případ poštolky, která se srazila s vlakem u Žízníkova – po měsíční léčbě byla úspěšně vypuštěna. Mladé káně se dokonce svezlo na nárazníku lokomotivy až do Rychnova u Jablonce nad Nisou, a i to se po krátké rekonvalescenci také vrátilo do volné přírody,“ říká Hancvenclová.

Do Archy se dostala i zvířata z nečekaných vzdáleností. Mládě kuny přijelo ukryté v motoru auta s libereckou rodinou až ze Zlína. Další zajímavostí byla mladá poštolka nalezená na Sychrově se zlomeným křídlem – podle kroužku se podařilo zjistit, že byla okroužkována v Topolčanech na Slovensku.

Rok 2025 opět ukázal, jak důležitou roli záchranná stanice Archa v regionu hraje. „Naše práce by nebyla možná bez spolupráce veřejnosti a děkujeme všem, kterým osud volně žijících zvířat v nouzi není lhostejný,“ říká Ivana Hancvenclová. „Pokud si někdo není jistý, zda zvíře pomoc potřebuje, nejlepším krokem je vždy nejdřív zavolat a poradit se s odborníky.“