Objeví se v Norimberku
Ve městě Ansbach 17. prosince 1833 podléhá jistý muž zraněním, která mu údajně tři dny předtím způsobil atentátník. Jméno mrtvého: Kašpar Hauser. Ale zda se skutečně tak jmenoval, odkud přišel a proč musel zemřít – o tom existují pouze spekulace.
O Kašparu Hauserovi byly napsány tisíce článků a knih, vznikly o něm básně, divadelní hry i písně. V průběhu let se tucty úředních i soukromých vyšetřování snažily odhalit jeho původ, aniž by přinesly přesvědčivý závěr. Vše začalo takto: Je svatodušní pondělí roku 1828, když si v Norimberku švec Weikmann všimne asi šestnáctiletého chlapce, který očividně hledá nějakou ulici. Jeho oblečení je otrhané a chlapec působí zmateným dojmem.
Mladík má u sebe dopis adresovaný norimberskému rytmistrovi. V dopise píše údajný nádeník nářeční němčinou, že chlapec mu byl v říjnu roku 1812 „podvržen“ jako nalezenec. Vychoval jej prý podle svých nejlepších sil, a protože se chce stát jezdcem, posílá jej za rytmistrem. K dopisu je přiložen další list, jehož pisatelka se prohlašuje za chlapcovu matku. Chlapec se prý narodil 30. dubna 1812. Pozdější zkoumání však tento dopis označí za padělek napsaný stejnou rukou jako první list.
Vypráví o temném vězení
Kašpar je zaveden na policii. Tam napíše své jméno: Kašpar Hauser. Umí číst, i když s obtížemi, a zná několik modliteb. Váhavě vypráví, že jej jakýsi muž přivedl do Norimberku z Řezna. „Záhadný nalezenec“, jak se mu brzy začne říkat, se zpočátku živí pouze vodou a chlebem. Tvrdí totiž, že téměř celý život strávil zavřený v temné místnosti a nikdy nejedl nic jiného.
Postupně se však objevuje ještě mnohem odvážnější teorie. Podle ní je Hauser ve skutečnosti dědičný princ bádenský. Jako nemluvně měl být údajně unesen a nahrazen umírajícím dítětem. Strůjcem této záměny měla být hraběnka z Hochfeldu, která tak chtěla zajistit trůn pro vlastní potomky.
Rozděluje společnost
Kašpar mezitím žije v opatrování u různých pěstounů. Jeden anglický lord jej později umístí do rodiny v Ansbachu. Záhadným mladíkem se začínají zabývat právníci, lékaři, teologové i pedagogové a přitahuje pozornost široké veřejnosti. Společnost se brzy rozdělí na dva tábory. Na jedné straně stojí takzvaní „hauseriáni“, kteří věří teorii o ztraceném princi. Na druhé straně jsou „antihauseriáni“, podle nichž je Hauser jen podvodník, který si svůj příběh vymyslel.
V říjnu roku 1829 je mladý muž nalezen v domě svého pěstouna s řeznou ránou na čele. Tvrdí, že jej napadl maskovaný muž – podle hlasu prý tentýž, který jej kdysi přivedl do Norimberku. Ukáže se však, že zranění je neškodné. Nabízí se otázka: způsobil si je Hauser sám, aby udržel zájem o svou osobu?
Mohlo by vás zajímat
Umírá po druhém atentátu
Další útok nožem je ovšem smrtelný. Hauser před smrtí vypovídá, že byl vylákán do zámecké zahrady v Ansbachu, kde jej pobodal neznámý muž. Řada historiků se domnívá, že tentokrát šlo skutečně o vraždu. Král Ludvík I. Bavorský nabízí za dopadení pachatele odměnu deset tisíc guldenů – na tehdejší dobu obrovskou částku. Pachatel však nikdy dopaden není. Kašpar Hauser si své tajemství odnáší do hrobu.
Vědci se pokouší odhalit jeho původ
Záhada však nepřestává fascinovat ani moderní vědce. V roce 1996 analyzovali lékaři vzorky krve z oblečení, které měl Hauser na sobě při smrtelném útoku. Genetické srovnání s ženskými potomky bádenské velkovévodkyně Stéphanie ukázalo odchylky v šesti bodech, což naznačovalo, že Hauser princem nebyl. V roce 2002 následovaly další analýzy. Z pověření televize ZDF byl geneticky zkoumán pramen Hauserových vlasů uchovávaný v muzeu. Tentokrát se však objevila odchylka pouze v jednom bodě – a záhada zůstala otevřená. Moderní genetika se k případu vrátila znovu v roce 2024. Nové analýzy staré DNA však naznačily, že Kašpar Hauser pravděpodobně s bádenským rodem příbuzný nebyl. Tajemství jeho skutečného původu tím ale paradoxně zůstává nevyřešeno.
Zůstává jednou z největších historických záhad
Aby bylo možné definitivně potvrdit či vyvrátit teorii o princově původu, musely by být podle některých expertů analyzovány také ostatky dítěte, které bylo v roce 1812 pohřbeno v rodinné hrobce bádenského rodu v zámeckém kostele ve Pforzheimu.
Bádenský rod však takové zkoumání dlouhodobě odmítá. Zastánci princovské teorie to považují za pokus o zatajení pravdy. Možná právě proto dodnes působí tak silně nápis na náhrobku na ansbašském hřbitově: „Zde leží Kaspar Hauser, ve své době hádankou, původu neznámého, smrti tajemné.“
A zdá se, že tato hádanka stále čeká na své definitivní řešení.
