Pobíhání mezi lékaři
Typický případ popisuje paní Marie: „Rozbolel mě zub. Trvalo několik dní, než jsem se dostala k ošetření. Už jsem měla i teplotu. Ukázalo se, že se jedná o zánět vyžadující delší léčbu. Kvůli teplotě a bolestem jsem požádala o nemocenskou. Zubař nebyl proti, ale řekl, že neschopenky nevystavuje. Dal mi doporučení a poslal mě za praktickým lékařem. Ten mi však vynadal, že to není jeho povinnost, protože mě nevyšetřoval. Nakonec mi neschopenku vystavil, ale musela jsem tak stále pobíhat mezi oběma lékaři.“
Kdo má povinnost vystavit nemocenskou
Který z Mariiných lékařů měl pravdu? Zákon o nemocenském pojištění v § 61 odst. 1 písm. a) uvádí: „Ošetřující lékař je povinen rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti … v den, kdy ji zjistil.”
Ošetřujícím lékařem je lékař, který pacienta aktuálně vyšetřuje a poskytuje mu péči kvůli danému zdravotnímu problému. Obecně jím může být praktický lékař, ambulantní specialista (např. dermatolog, ortoped nebo zubař) nebo lékař v nemocnici, případně lékař na pohotovosti, pokud pacienta převezme do péče.
V tomto duchu se rovněž vyjadřuje Ministerstvo zdravotnictví ČR ve své zprávě a upozorňuje: „V souvislosti s dopady nového elektronického systému vystavování neschopenek se podle informací z terénu objevuje snaha přenášet povinnost vystavit neschopenku na jiné lékaře, než kteří jsou k tomu ze zákona povinni.”
V případě paní Marie tedy nebyl v dané situaci ošetřujícím lékařem praktik, ale zubní lékař.
Ošetřující lékař má i další povinnosti
Kromě vystavení pracovní neschopnosti musí:
- vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců,
- stanovit režim dočasně práce neschopného pojištěnce a informovat ho o něm,
- předat pojištěnci způsobem podle § 73b rozhodnutí o vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti,
- odesílat příslušnému orgánu nemocenského pojištění hlášení o vzniku, ukončení nebo změně režimu pracovní neschopnosti.
Jednoduše řečeno, ošetřující lékař musí vést veškerou agendu související s pracovní neschopností, předat pacientovi Průkaz dočasně práce neschopného pojištěnce, odesílat elektronické dokumenty ČSSZ a stanovit vycházky a léčebný režim.
Mohlo by vás zajímat
Proč specialisté raději posílají pacienty k praktikovi
Ačkoli zákon platí jasně, příběh paní Marie není výjimkou. Nejčastější důvody:
- Administrativa navíc: specialisté z okrajových oborů (např. oční, ušní, kožní, zubní) mají často pocit, že agenda neschopenky patří spíše praktikovi.
- Praktik zná pacienta lépe: lépe posoudí pracovní omezení vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu a povaze práce.
- Specialista se považuje jen za konzultanta: někdy má zažitou představu, že jeho role je jen diagnostika nebo zákrok.
- Technické či smluvní důvody: u části ambulancí v minulosti chybělo napojení na systém eNeschopenek nebo s ním lékaři neměli zkušenosti.
