Lidská práva jsou tématem, které je hojně skloňováno v celé řadě souvislostí. Ačkoliv v Evropě lze říci, že většina států udržuje alespoň přibližně srovnatelnou úroveň v nastavených principech, nepochybně to neplatí pro celý svět. I proto OSN pravidelně podrobuje monitoringu všech 193 členských zemí. V roce 2017 se pak Česko ocitlo v hledáčku zájmu zejména s ohledem na boj s diskriminací, na integraci Romů, inkluzivní vzdělávání či odškodnění za nezákonné sterilizace žen. Právě v těchto oblastech tedy měla tuzemská vláda zapracovat na zlepšeních. OSN nyní vyhodnocuje, nakolik se stávající stav změnil (zlepšil, či zhoršil), přesné výsledky by pak měly být zveřejněny tento pátek.
Co udělat pro zlepšení lidských práv?
„Jednání se vede mezi zástupci vlády a těmi, kdo mají nějaké připomínky, aktuálně je tématem romská participace a integrace a sám veřejný ochránce práv zmínil, že Česko stále nezřídilo žádnou na státu nezávislou instituci, která by stav lidských práv sledovala. V důsledku toho my vlastně ani nemůžeme vědět, jaká je reálná situace. Takový institut by tedy měl vzniknout,“ objasnila Selma Muhič Dizdarevič, která působí na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. Doplnila také, že kritika se vztahuje také k neexistenci tzv. dětského ombudsmana, i o tom by tedy měla proběhnout další jednání. Dalším poměrně palčivým tématem je ratifikace Istanbulské úmluvy, dokumentu, který v některých kruzích v Česku vzbudil skutečně velké kontroverze. „Diskutuje se zejména o tom, že se nepodařilo vyvrátit související dezinformace, a proto Istanbulská úmluva nebyla ratifikována,“ vysvětlila také Muhič Dizdarevič.
Jak se Česko od roku 2017 posunulo?
Podle Muhič Dizdarevič se Česku daří problémy průběžně odstraňovat, z původních cca dvou set se prý Česko vypořádala asi se 170 z nich, je ale otázkou, do jaké míry byly třeba jen jednorázové kroky a kdy by bylo vhodnější spíše systémové řešení (např. v oblasti ekonomických a sociálních práv či v souvislosti s problematikou sociálního bydlení). „Zákon o sociálním bydlení, který má dopad na všechna ostatní práva, stále nemáme a také jsme nebyli schopni dostatečně zdůvodnit, proč u nás neexistuje manželství pro všechny a jaký dopad to má na situaci lidí,“ doplnila odbornice.
Nakonec lze shrnout, že ačkoliv různé drobnější problémy se relativně daří řešit, schází v Česku komplexní politická vize, jež by jasně dávala najevo, že lidská práva jsou práva univerzální, a tedy práva všech. „Všichni se z různých důvodů můžeme dostat do situace, kdy jsou nám práva omezována, je třeba, aby bylo jasné, že lidská práva nejsou práva nějaké menšiny nebo lidí na okraji společnosti, ale že čím je úroveň lidských práv ve společnosti vyšší, tím lépe pro každého jednotlivce i celou společnost,“ uzavřela Muhič Dizdarevič.
