Extremisty v Česku převálcovala antisystémová hnutí. Kdo je tvoří a proč jsou hrozbou?

Zpráva přímo uvádí, že antisystémové hnutí letos zastínilo tradiční extremistickou a xenofobně-populistickou scénu. Narůstá také množství nenávistných trestných činů, kterých již policie za první pololetí eviduje téměř sedmdesát (a obviněno z nich bylo 43 osob). Antisystémové skupiny jsou navíc vitálnější než v době koronavirové pandemie a aktuálně využívají i nátlakové jednání vůči státním institucím, včetně soudů. „Tyto osoby se pokusily zablokovat konkrétní soudní líčení s obviněnými, kteří byli vykreslováni jako oběti nelegitimního systému (…). Na hnutí se takzvaně nalepili i lidé, kteří frustrace druhých účelově zneužívají k získávání popularity, finančního zisku či politického kapitálu,“ uvádí pak ministerstvo vnitra ve zprávě. Kromě toho dle dokumentu smýšlení části Čechů významně ovlivnilo dlouholeté působení ruské propagandy.

Z čeho antisystémová hnutí vycházejí?

Příčin, proč antisystémová hnutí posilují, je podle bezpečnostního experta z katedry politologie FSS Masarykovy univerzity, Miroslava Mareše, celá řada. Za dominantní faktory považuje dopady války na Ukrajině a nespokojenost s vládní politikou. „Myslím, že je to dopad války na Ukrajině, ale také ruská agrese, která u části české populace nachází odezvu, a nakonec i výrazná nespokojenost se současnou vládou,“ shrnul Mareš východiska pro nárůst popularity antisystémových hnutí. Dle jeho slov se přitom jedná o dlouhodobý trend, který eskaluje ruku v ruce s tím, že lidé nesouhlasí se současným vnitropolitickým a zahraničně-politickým směřováním vlády.

Lidé tedy začínají hledat alternativní výklady různých fenoménů, přičemž kořeny tohoto jednání jsou dle slov Mareše hluboké a sahají až do roku 1989. Část společnosti i politické scéna změnu směrem k demokracii stále odmítá a další část je ze stávajícího vývoje zklamaná. A právě tito lidé se postupně přidávají na stranu antisystémových sil. Roli pak sehrávají i aktuální frustrace, které se projevují právě v podobě nenávistných postojů. Antisystémová hnutí pak tvoří převážně lidé starší 40 let, kteří na sociálních sítích šíří dezinformace ve prospěch Ruska a snaží se podkopávat české demokratické uspořádání.

Nejnovějším trendem na sociálních sítích je příklon k někdejšímu Československu a odmítání osamostatnění Česka. Lidé začínají argumentovat různými dekrety a občanskými průkazy z dob někdejšího Československa. Mareš tyto touhy po návratu 35 let zpět považuje jednoduše za snahu vymezit se směrem ke stávajícímu režimu. „Je to celkový trend zpochybnění autority státu se silnými kořeny a pozorujeme ho i ve světě, kde se objevují hlasy volající po dávných pořádcích – u nás tedy po bývalém Československu,“ doplnil.

Rizika a jak se jim vyvarovat

Působení různých propagandistických proudů je dlouhé a řada předchozích vlád s jejich aktivitami nedokázala nijak pracovat. To, že určitá skupina lidí má antisystémové názory a vyvíjí odpovídající aktivity, není ve své podstatě ničím znepokojujícím – za předpokladu, že se jedná o problém marginální. Problematické začínají být tyto aktivity ve chvíli, kdy začínají narušovat základy režimu a stávají se pro demokratický režim hrozbou. „Je třeba reagovat flexibilně. Zpráva ministerstva svědčí o tom, že veřejnost a stát tématu věnují pozornost. Je ale zároveň třeba, aby demokratická politická reprezentace sama nezavdávala příčiny k tomu, že se lidé budou poohlížet po alternativě, a tedy i nějakých antisystémových krocích,“ uzavřel Mareš.

Témata článku