Předtuchy: Je možné nějakým způsobem předvídat události, které se teprve odehrají?

Předtucha v televizi

Pro paní Lesley Brennanovou, ženu v domácnosti z Grimsby v Anglii, začal 1. červenec roku 1974 jako každý jiný den. Když se ráno vrátila z nákupu, udělala oběd a usadila se před televizi. Místo jejího oblíbeného seriálu však v televizi ukazovali záběry neštěstí, k němuž došlo při požáru. Explodovala podle všeho velká chemická továrna ve Flixborough. Podle zpráv v ní zahynuly desítky pracujících. Jelikož toto místo leželo pouze asi 30 kilometrů od místa, kde žila, bylo celkem přirozené, že o katastrofě řekla svým dvěma přátelům, Janice a Petrovi Eastovým, kteří ji odpoledne přišli navštívit. Ani jeden z nich o tom ještě neslyšel a oba byli pochopitelně zděšeni.

Eastovi zůstali na večeři. Toho večera zasedli všichni tři k televizním zprávám. Opět uviděli děsivou scénu. Všechny informace, které televize přinesla, už ale paní Brennanová a Eastovi očekávali. K jejich úžasu však zpravodaj náhle uvedl, že se katastrofa přihodila pozdě odpoledne – několik hodin poté, co o ní paní Brennanová Eastovým vyprávěla. Když zatelefonovali do televize, potvrdili jim, že série explozí začala pozdě odpoledne. Uvedli též, že v poledne žádné zvláštní zpravodajství neběželo.

Schopnost předvídat budoucí události pomocí média, jako je televize, je značně neobvyklá. Nicméně předtuchy jsou téměř vždy nechtěné. Ti, kdo jsou jimi obdařeni, mají často strach z toho, že se jim lidé vysmějí. A tak se raději rozhodnou mlčet, stejně jako ti, kteří třeba spatřili ducha nebo UFO. Nechtějí být totiž považováni za blázny. Existují samozřejmě výjimky.

Předzvěst pana Bootha

V roce 1979 se Davidu Boothovi z Cincinnati zdál sedmkrát za sebou stejný sen o tom, že na jednom z amerických letišť havarovalo letadlo DC-10. Booth vzal svou předtuchu tak vážně, že obtěžoval různé letecké společnosti tak dlouho, dokud nenašel někoho, kdo jej vyslechl. Nakonec se mu podařilo hovořit s úředníkem z Federálního sdružení leteckých společností, panem Williamsem. Zpočátku obezřetného Williamse překvapilo, jak jsou Boothovy představy přesné. Ani on, ani jeho podřízení však nebyli schopni přijít na žádný praktický způsob, jak případné neštěstí odvrátit, protože nemohli všem americkým letadlům typu DC-10 zakázat startovat.

Booth byl nespokojen a své noční můry měl dál. Tři dny nato, co hovořil s Williamsem, se jeho tragická vize vyplnila. Na letišti v Chicagu shořelo tryskové letadlo společnosti Pan-Am. Nehoda si vyžádala celkem 270 mrtvých. Bootha katastrofa šokovala, ale sen už se nikdy nevrátil.

Pan Joseph Delouise

I když má většina lidí svou vizi jen jednou, u některých z nás tomu tak není. Dokud americký kadeřník Joseph Delouise nezačal využívat své schopnosti předvídat budoucí události, patřil mezi obyčejné občany. V 60. letech však mnohokrát dokázal, že jeho mysl umí přijímat signály, které vysílají budoucí tragédie. V listopadu 1967 se objevil v televizi a popsal svůj sen o tom, že spadl most někde ve Virginii. O tři týdny později, v prosinci, spadl Stříbrný most přes řeku Ohio v západní Virginii. Příčinou byla jeho chybná konstrukce a při nehodě se zabilo 46 lidí.

Joseph se svými vizemi pokračoval. Kupříkladu v prosinci 1968 předpověděl, že se nějaký významný politik zaplete do nehody, při níž se utopí žena. V červenci roku 1969 zemřela Mary-Jo Kopechneová poté, co se zřítilo auto senátora Edwarda Kennedyho z mostu. Největší překvapení ale přinesla předtucha z května roku 1969. Podle ní se na konci tohoto roku mělo zabít 79 lidí při leteckém neštěstí a na nehodu mělo mít vliv číslo 330. 9. září ve 3:30 odpoledne se u Indianapolis srazilo letadlo DC-9 se soukromým letadlem. Nehoda si vyžádala 79 mrtvých.

Témata článku