Saranče stěhovavá: Denně sežere tolik, kolik sama váží

Saranče v dějinách

Na pohled se nijak neliší od mile vrzajících sarančí čili „koníků“, kteří vyskakují na lukách z husté trávy pod našima nohama. Byly však postrachem lidstva ve velké části světa po celé historicky známé období a nepochybně ještě mnohem déle. Sumerové bojovali se sarančemi ve 2. tisíciletí př. Kr. a skoro před třemi tisíci lety psali obyvatelé mezopotámského města Ninive o „škodlivých sarančích“. Ve stejné době v Číně sbírali úředníci jmenovaní pro boj proti sarančím informace o pohybech jejich hejn.

Obávané druhy

Podle stavby těla nerozeznáme stěhovavé saranče od velkých nestěhovavých druhů. Základní rozdíl je v tom, že stěhovavé saranče se za vhodných podmínek pravidelně sdružují do velkých hejn, která za dne migrují. Pravých stěhovavých sarančí je jen 10 – 12 z více než 10 tisíc známých druhů.

Dva nejznámější a nejobávanější druhy jsou saranče stěhovavá (Locusta migratoria), která obývá největší areál, žije na území táhnoucím se od Afriky až po Japonsko a Austrálii, a saranče pustinná (Schistocerca gregaria), která asi tolik sužovala Egypťany v době, kdy Mojžíš odváděl Židy z egyptského zajetí. Saranče pustinná obývá obrovské území od západní Afriky po Indii a od Keni na sever až do Íránu.

Migrace a vznik hejn

Stěhovavá saranče na sebe upozorní během migrací ve fázi své dospělosti. Krouží nad krajinou v obrovském hejnu, které může zcela zatemnit oblohu. Letící saranče stoupají a klesají v teplém vzduchu a okraje hejna se nepravidelně rozvolňují či stahují ke středu. Rychlost letu závisí na rychlosti větru a jeho směru. Samotné saranče letí rychlostí 10 až 25 km za hodinu a několik kilometrů překonají i mírný protivítr, ale migrace na dlouhé vzdálenosti probíhají jen po větru.

V roce 1945 odlétlo hejno z jižního Maroka a během pouhých 24 hodin se přemístilo až do Portugalska, tisíc kilometrů daleko od místa vzletu. Hejno není stejnoměrně husté. Jednotlivci na jeho okrajích se rozletují různým směrem, ale většina zbloudilců se vrátí zpět k hlavnímu hejnu. Přesně nevíme, co způsobuje tuto soudržnost.

Pohroma

Chmurné následky vpádu hejn sarančí do úrodné zemědělské krajiny vedly národy k tomu, že považovaly tuto pohromu za trest boží. Saranče se pohybují ve směru takzvaných sbíhavých větrů, které směřují do oblastí vysokých dešťových srážek. Právě zde nalezne tento víc než nepříjemný hmyz dostatek rostlinné potravy a podmínky pro úspěšné rozmnožování.

Není snadné předvídat migrace sarančí. V některých letech hejna vůbec nevzniknou a v jiných způsobí klimatické podmínky citelné přerušení rozmnožovacího cyklu. Lijáky v oblastech, které byly předtím postiženy suchem, vedou k náhlému vývoji milionů vajíček s původně pozastaveným vývojem a nová sarančí pohroma je na obzoru.

Následky sarančích náletů jsou otřesné. Stěhovavá saranče sní denně tolik, kolik sama váží, to je přibližně 1,5 g vegetace. Na první pohled se to nezdá mnoho, ale dosah škod si představíme, jestliže si uvědomíme, jaká je hustota hejna, a ta se odhaduje na 30 až 150 kusů na čtvereční metr. Hejno pokrývající 10 kilometrů čtverečních sežere teda asi 2 tisíce tun vegetace denně a žere tak dlouho, dokud setrvává na daném místě.

Témata článku