Na dezinformace lze narazit na každém kroku. Jak správně jednat s těmi, kdo jim věří?

Válka na Ukrajině, koronavirová pandemie nebo v poslední době prezidentské volby – právě tato témata hýbala Českem, a tak není divu, že neunikla ani pozornosti dezinformátorů. S nějakou ze souvisejících konspiračních teorií se tak setkal prakticky každý. Ačkoliv nejčastějším kanálem pro jejich šíření jsou sociální sítě, v Česku se v kontextu šíření různých dezinformací a hoaxů ujal také e-mail. Ten – na rozdíl od sociálních sítí – využívají hojně i senioři, kteří jsou zároveň nejsnadněji manipulovatelnou skupinou. Jedno ale mají nakonec všechny dezinformační obsahy společné: pracují se strachem nebo vyvoláváním nenávisti, ať už vůči jednotlivcům (např. politikům) nebo i celým skupinám (např. uprchlíkům z Ukrajiny).

Proč vytvářet dezinformace?

Problematikou šíření smyšlených zpráv se již dnes zabývá i celá řada odborníků. Ti se snaží zjistit nejen to, co vůbec někoho k tomu, aby podobné obsahy vytvářel, vede, ale také se snaží přijít na způsoby, jak s lidmi, kteří dezinformacím věří, jednat. Ostatně, obětí těchto smyšlených zpráv se může stát prakticky kdokoliv, klidně i členové vaší rodiny.

„Motivace k tvorbě dezinformací je asi nejtěžší otázkou. Je velmi obtížné určit, co k tomu lidi vede, protože je to také velmi individuální. Motivem může být touha po slávě, zviditelnění, finanční zisk, politický cíl…,“ vysvětlil tedy popularizátor vědy Antonín Šlajch. Dle jeho slov pak všechny konspirační narativy usilují o jediné: o podrývání důvěry v systém a následně o utvoření určité „informační mlhy“. Prakticky totéž platí i pro budování nedůvěry v autority – i tehdy totiž v důsledku vzniká přirozená poptávka po alternativních informacích.

Jak jednat s těmi, kdo dezinformacím věří?

Vzhledem k tomu, že s dezinformacemi se skutečně setkáváme dnes a denně, samozřejmě i v populaci existuje poměrně početná skupina těch, kdo jim věří. I proto tedy tým britských psychologů hned ze trojice prestižních univerzit sestavil návod, jak se zastánci konspiračních teorií jednat a hovořit.

Dle jejich doporučení je tedy naprostým základem otevřená mysl, vnímavost, kritické myšlení a také snaha zaměřit se na to, co lze kontrolovat. „Nejlepší tip je nepochybně vnímavost, často se děje, že konspirační zprávy působí na naše emoce, na strach, vzbuzují agresivní odezvu. Takže diskuse často není možná, protože zpětná reakce bývá negativní,“ objasnil Šlajch. Proto je dle něj určitý stupeň vnímavosti a snaha o pochopení druhé strany základním krokem. „Žádná diskuse nemůže proběhnout, pokud ji nebudeme schopni navázat,“ doplnil s tím, že v momentě, kdy člověk rovnou začne napadat jednotlivé dezinformace, pro toho, kdo jim věří, je to podobné, jako by útoku čelil on sám. „Každému doporučuji trpělivost, otevřenost, schopnost připouštět si vlastní omyly. Diskuse by měla být vstřícná, ukažte druhému, že vás jeho pohled zajímá, vybídněte ho, aby vás zkusil přesvědčit. To je nejlepší přístup, byť ani tehdy není úspěch garantovaný,“ uzavřel.

Témata článku