Hledá se smysl mezi písmeny
Myšlenka, že svaté texty mohou obsahovat skrytá poselství, není nová. V židovské mystické tradici kabaly existuje po staletí představa, že každé písmeno hebrejské abecedy má svou číselnou hodnotu. Aleph odpovídá jedné, beth dvěma a tak dále. Kabalisté tento systém – zvaný gematrie – používali k hledání souvislostí mezi slovy, která měla stejný číselný součet, a někdy se jej snažili využít i k předpovědím budoucnosti.
Když se mystika spojila s počítačem
V roce 1994 tuto starou metodu oživil izraelský matematik Eliyahu Rips spolu s Doronem Witztumem a Yoavem Rosenbergem. Zaměřili se na text knihy Genesis, konkrétně na pasáže o stvoření světa. Hledali takzvané ekvidistantní sledy písmen – sekvence, které vznikají tak, že se v textu čte každé n-té písmeno.
Mohlo by vás zajímat
Aby metoda fungovala, byl hebrejský text přepsán bez mezer, interpunkce a odstavců do souvislých řádků. Výsledné sledy písmen pak mohly vytvářet slova čitelná vodorovně, svisle nebo diagonálně. Právě mezi nimi badatelé hledali významové vazby.
Jména lidí, kteří se měli narodit až po Bibli
Rips byl přesvědčen, že v textu jsou zakódována jména osobností, které se narodily až tisíce let po jeho sepsání. V jejich blízkosti pak hledal další písmena, jež by mohla představovat data narození nebo úmrtí těchto lidí. Podle jeho tvrzení se mu podařilo najít překvapivé shody – a to častěji v knize Genesis než v jiných textech.
Stejnou metodu zkoušel i na dalších dílech, například na hebrejském překladu románu Vojna a mír nebo v knize proroka Izaiáše. Přesto dospěl k závěru, že v Bibli jsou tato „smysluplná seskupení“ výrazně těsnější, než by odpovídalo náhodě.
S biblickým kódem přišla i mediální sláva
Teorii do celosvětového povědomí dostal americký novinář Michael Drosnin, který ji popularizoval pod názvem biblický kód. Ve svých knihách tvrdil, že v Genesis nalezl například jméno izraelského premiéra Jicchaka Rabina v blízkosti slov naznačujících atentát.
Kritici však brzy upozornili, že podobné „předpovědi“ lze najít prakticky v jakémkoli dostatečně dlouhém textu. V románu Bílá velryba objevili celé série údajně prorockých sdělení – včetně atentátů. Drosninova práce tak byla označena spíše za jazykovou hříčku než nástroj k předvídání budoucnosti.
Byla to tedy věda, nebo hra s náhodou?
Tvrzení Ripse a jeho spolupracovníků se hodnotí složitěji. Pokud skutečně používali stejné postupy u všech porovnávaných textů, jejich výsledky by si zasloužily vysvětlení. Problémem je, že autoři nezveřejnili úplná data – nevíme, která jména hledali a nenašli, ani kolik pokusů skončilo neúspěchem.
Navíc neexistuje jediný „původní“ text knihy Genesis, jak tvrdili. Dochovalo se více verzí, které se v detailech liší. Metodika vyhledávání je popsána vágně a výsledky jsou zatíženy spekulacemi. Srovnání s jinými texty provedli autoři až poté, co byli na tuto nutnost upozorněni kolegy.
Satirická tečka ukončila velký příběh
Není proto překvapivé, že Rips, Witztum, Rosenberg i Drosnin čelili ostré kritice. Přesto jejich práce nezůstala bez povšimnutí. Získali totiž Ig Nobelovu cenu za literaturu – satirické ocenění udělované Harvardskou univerzitou za výzkum, který „nelze nebo není záhodno opakovat“.
Biblický kód ukazuje, jak snadno může lidská mysl nacházet řád tam, kde vládne náhoda. Touha objevit skrytý smysl v posvátných textech je stará jako civilizace sama. V okamžiku, kdy se však víra, matematika a statistika smísí bez jasných pravidel, vzniká spíš fascinující příběh než důkaz. A kdo ví, možná právě v tom spočívá jeho skutečná síla.
