Šel za svým snem
Narodil se v Holicích u Pardubic, ale už od dětství ho přitahovala Afrika. Na rozdíl od mnoha jiných snílků však nezůstal jen u představ. Rozhodl se, že se na černý kontinent skutečně vydá – a systematicky se na to připravoval.
Vystudoval medicínu na pražské univerzitě, protože věděl, že lékař bude mít v divočině větší šanci na přežití. Současně se věnoval přírodním vědám, zeměpisu i zeměměřičství. Ihned po promoci nastoupil na loď a v červenci 1872 vystoupil v přístavu Port Elizabeth v jižní Africe.
Objevoval a sbíral první poklady
Usadil se v diamantovém městě Dutoitspan a otevřel si lékařskou praxi. Začátky byly obtížné, přesto už v březnu 1873 podnikl první výpravu do Transvaalu. Zkoumal skalní rytiny Křováků a shromažďoval předměty domorodé kultury.
První sbírku zaslal do Prahy Vojtěchu Náprstkovi, který ji v roce 1874 vystavil. Česká veřejnost se tak poprvé seznámila s Holubovou prací.
Stanul nad Viktoriinými vodopády
Na další cestě se dostal až k řece Zambezi. Dne 17. září 1875 stanul nad propastí Viktoriiných vodopádů a s úžasem pozoroval mohutný proud řítící se do hlubin.
Toužil pokračovat dál proti proudu až k Atlantiku. Malárie a ztráta léků i zásob v peřejích mu však plány překazily. Musel se vrátit do Kimberley a znovu se věnovat lékařské praxi, aby si vydělal na návrat domů.
Odmítl krále a vybral si vlastní cestu
Po návratu do Prahy zažil triumf. Jeho výstavy i přednášky slavily obrovský úspěch a dvoudílná kniha Sedm let v jižní Africe mu přinesla mezinárodní věhlas. Belgický král Leopold II. ho lákal do svých služeb. Holub však odmítl stát se nástrojem kolonizačních plánů. Přijal nabídku vídeňského dvora a vyrazil na další velkou výpravu, která měla projít Afrikou z jihu na sever. Do Afriky s ním odcestovala i novomanželka Růžena.
Mohlo by vás zajímat
Přežil útok a přišel o vše
Další expedice byla mnohem dramatičtější. Nemoci, vyčerpání i napjaté vztahy s místními kmeny postupně oslabovaly výpravu. V srpnu 1886 našel Holub vypleněný tábor a smrtelně zraněného vojáka. Následoval útok Mašukulumbů.
Cestovatelé unikli jen s nasazením života. Museli prchat močály a přišli o sbírky i deníky – o výsledky několikaleté práce.
Vrátil se jako hrdina – ale doma narazil
Přestože ztratil téměř vše, návrat do Evropy byl opět triumfální. Vydal knihu Druhá cesta po jižní Africe, přednášel a vystavoval.
Národní muzeum však jeho sbírky kvůli intrikám odmítlo přijmout. Holub je proto rozdal do stovek škol a muzeí. Sen o další výpravě ho neopouštěl, ale následky malárie a vyčerpání mu podlomily zdraví. Roku 1902 zemřel ve Vídni na selhání srdce.
Život Emila Holuba je příběhem odvahy i tvrdé reality. Byl vědcem, lékařem i dobrodruhem, který dokázal proměnit dětský sen ve skutečnost. Zároveň však poznal, jak křehké jsou lidské plány tváří v tvář nemoci, politice i cizímu světu. Přesto zůstává symbolem vytrvalosti – člověkem, který šel za svým cílem bez ohledu na překážky. A možná právě proto jeho jméno přežilo víc než ztracené deníky v afrických močálech.



