Pocítil zvláštní poslání léčit
Irský šlechtic Valentine Greatrakes začal kolem roku 1662 tvrdit, že cítí zvláštní vnitřní nutkání – téměř neodolatelné puzení – léčit nemocné pomocí vkládání rukou. Byl přesvědčen, že jeho schopnost má božský původ a že dokáže dokonce vyhánět zlé duchy.
V tehdejší Anglii však podobné tvrzení nebylo bez rizika. Léčení dotykem bylo totiž považováno za výsadu krále. Takzvaný „královský dotek“ měl podle tradice moc uzdravovat například skrofulózu, tuberkulózu lymfatických žláz. Pokud by někdo jiný tvrdil, že má stejnou schopnost, mohlo to být vykládáno dokonce jako urážka či zpochybnění královské autority. Greatrakes se proto ke svému daru zpočátku stavěl zdrženlivě. Nakonec se však rozhodl vyzkoušet jej na muži, který byl těžce postižen právě skrofulózou. Položil na něj ruce, pomodlil se – a podle dobových svědectví se nemocný během měsíce zcela uzdravil.
Přitahoval nemocné z celého okolí
Zprávy o neobvyklém uzdravení se začaly rychle šířit. Brzy přicházeli další lidé, kteří doufali, že jim šlechtic dokáže pomoci. Greatrakes při svém léčení často přejížděl rukama nad tělem pacienta, jako by jej hladil, aniž by se ho skutečně dotýkal. Někteří svědkové tvrdili, že při těchto sezeních docházelo k překvapivým zlepšením zdravotního stavu. Jeho sláva rostla tak rychle, že roku 1665 zasáhl biskupský soud a vyzval ho, aby s léčením přestal. Greatrakes však rozhodnutí ignoroval. Možná i proto, že mu pomáhalo několik okolností – byl šlechticem, vystupoval velmi skromně a za své služby nikdy nevybíral žádné peníze.
Vzbuzoval pozornost vědců i krále
Roku 1666, kdy Londýn sužovala epidemie moru, odjel Greatrakes na pět měsíců do Anglie. Tam jeho schopnosti přilákaly pozornost mnoha významných osobností.
Mezi těmi, kdo se o jeho léčení zajímali, byl například slavný chemik Robert Boyle a další členové Královské společnosti. Boyle považoval některé případy uzdravení za skutečně pozoruhodné. Greatrakes dokonce předvedl své schopnosti i před králem Karlem II. Demonstrace však nedopadla úspěšně. Možná k tomu přispěla i zvláštní okolnost – Greatrakes dříve sloužil jako voják v armádě Olivera Cromwella, tedy muže, který krále svrhl. Není proto vyloučeno, že se šlechtic podvědomě obával, aby nebyl obviněn z toho, že si přisvojuje moc „královského doteku“.
Po několika letech, během nichž léčil stovky lidí, se Greatrakes nakonec rozhodl svou činnost ukončit a svůj údajný dar nechat „spát“.
Zkoumá se léčivá sílu doteku
Myšlenka, že dotek může mít léčivou sílu, však Greatrakesovým příběhem zdaleka nekončí. Léčba vkládáním rukou je totiž známá už po tisíciletí. Objevuje se v bibli, v antickém Řecku i ve starověkém Egyptě.
Mohlo by vás zajímat
V roce 1784 například francouzská komise zkoumala teorii „magnetického fluida“, kterou prosazoval Franz Mesmer. Ten tvrdil, že existuje zvláštní energie, jež proudí mezi lidmi a může ovlivňovat jejich zdraví. Mnozí léčitelé dodnes věří, že dotek umožňuje přenos mentální či duchovní energie z léčitele na pacienta. Kritici však namítají, že podobné účinky mohou být způsobeny především sugescí a placebo efektem – tedy silou víry v samotnou léčbu.
Věda se jev pokouší vysvětlit
Otázka léčivého doteku přitahovala pozornost i moderních vědců. V 60. letech 20. století se jí zabýval biochemik Bernard Grad z kanadské McGillovy univerzity. Zkoumal schopnosti maďarského léčitele Oskara Estebanyho, který měl údajně dokázat urychlit hojení zranění u laboratorních myší. Podle některých pokusů měly rostliny ošetřované tímto léčitelem růst rychleji než ostatní. Pokud by tomu tak skutečně bylo, vysvětlení pomocí sugesce by zde nehrálo roli. Gradovy experimenty inspirovaly profesorku ošetřovatelství Dolores Kriegerovou z univerzity v New Yorku. Ta formulovala teorii takzvaného terapeutického doteku – metody založené na představě, že kolem lidského těla proudí energie, kterou lze harmonizovat. Tato myšlenka se později stala součástí některých směrů holistické medicíny.
Záhada však zůstává dodnes
Příběh Valentina Greatrakese dodnes vyvolává otázky. Byl skutečně obdařen neobvyklou schopností, nebo šlo jen o sílu víry, naděje a lidské představivosti?
Moderní medicína dnes spoléhá především na technologie, léky a přesná vědecká data. Přesto však zůstává dotek jednou z nejzákladnějších forem lidské komunikace – gestem, které dokáže uklidnit, dodat odvahu a někdy i zmírnit bolest.
A právě v této prosté lidské blízkosti možná stále přežívá část tajemství, které kdysi obklopovalo muže, jenž věřil, že může léčit pouhým dotykem rukou.
