Dezinformace, misinformace, malinformace, informační chaos, hoax, fake news, propaganda…Kdo se v tom má vyznat? V době internetu se ze všech stran valí na čtenáře a posluchače spousta informací a člověk přirozeně raději přijímá sdělení, která potvrzují jeho názor. Psychologové hovoří o takzvaném konfirmačním zkreslení. Na tomto principu jsou založené i algoritmy sociálních sítí, které vybírají obsah, jenž se uživatelům zobrazí. Dříve sdělovala média oficiální stanoviska a o událostech kvůli složitějšímu zpracování informovala se zpožděním. Dnes má možnost šířit své názory a vydávat je za pravdu prakticky každý, kdo má tu potřebu, a to bez jakéhokoli ověření a důkazů.
„Například na americkém Twitteru šest procent lidí vytváří dvacet procent veškeré konverzace. A v těchto šesti procentech se oproti většině disproporčně více nacházejí příznivci extrémních názorů,“ uvádí Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu AV ČR, která se zabývá fungováním sociálních sítí. Jinak řečeno – nejsilnější hlasy pochází od malého počtu těch nejhlasitějších, a právě mezi nimi jsou ti, kteří často šíří dezinformace, hoaxy či konspirace.
Lež má krátké nohy, ale stokrát opakovaná se stává pravdou
Množství obsahu na sociálních sítích a webech má i svoje pozitiva – jakoukoli informaci lze rychle ověřit. Dříve bychom hledali v knihovnách, dnes stačí pár kliknutí. Navíc viditelně lživé informace a konspirační teorie vyvracejí a odhalují na svých webech spolky, jako jsou například Čeští elfové, demagog.cz, manipulatori.cz nebo projekt Ověřovna Českého rozhlasu. V roce 2018 odborníci z americké MIT vypočítali, že lživé zprávy mají na Twitteru o 70 procent větší šanci na retweet než informace pravdivé. Pravdivým sdělením trvá dostat se k 1 500 osobám šestkrát déle, než je tomu u nepravdivých zpráv. Lidskou přirozeností je totiž vyhledávat šokující a emoce vzbuzující informace, a tak se konspirace na sociálních sítích raketově šíří. Není divu, že lidé pak věří i zcela nesmyslným teoriím.
Konspirační teorie nabízejí odpovědi, jsou však nebezpečné
Podle odborníků se příklon důvěřovat konspiračním teoriím projevil v době covidu u lidí, kteří vyhledávají různé alternativní přístupy. Například fanoušci čínské medicíny, homeopatie, léčitelství, astrologie, esoterismu atp. „Tito lidé zřejmě nehledají žádný jednotný výklad fungování světa. Mnoho z nich překvapivě pevně věří v teorie, které se vzájemně vylučují,“ uvádí Lenka Příplatová z Filosofického ústavu AV ČR. Byla by podle ní ale chyba zredukovat příznivce konspiračních teorií jen na fanoušky alternativního životního stylu. Naopak, jde o mnohem rozmanitější množinu lidí. Část lidí hledá v konspiračních teoriích svůj osobní smysl – třeba snahu se odlišit od ostatních, stát se výjimečným, mít výlučné postavení typu „vím něco, co ostatní ne“ či „nejsem stádní ovce“. Pro některé jde o vlastní ego. Většina lidí ale podporou konspiračních teorií vyjadřuje nedůvěru v systém – v média, politiku, vládu, potažmo v demokratické zřízení. Víra v konspirační teorie je v každém případě do značné míry zrcadlem celé společnosti.
Vědecké studie potvrzují, že čím více lidé konspiracím podléhají, tím méně důvěřují institucím, odmítají spolupráci se společností a věří dalším zavádějícím informacím. Vzrůstá jejich nedůvěra v demokratické fungování společnosti, méně chodí volit a je u nich větší míra pravděpodobnosti, že se zapojí do drobné kriminality. Jediným řešením je podle odborníků učit už děti, že si mají informace ověřovat, naučit je logice a rozpoznat klamné argumenty. Cílem by mělo být, aby lidem záleželo na tom, jaká je pravda, než jaký je jejich vlastní názor. A že přiznat, že jsem se mýlil, není ani chyba, ani prohra.
