Dovolená z hlediska práva
Na dovolenou mají nárok všichni zaměstnanci vykonávající závislou práci v pracovním poměru a nově i na dohodu. Klíčové je však trvání zaměstnaneckého poměru. Obecně pak platí, že podmínky pro vznik nároku na dovolenou jsou dvě. V prvé řadě musí být zaměstnanec v pracovněprávním vztahu minimálně po dobu 28 dní v kuse, v řadě druhé musí odpracovat 4násobek svého úvazku. „V praktické rovině to znamená, že je-li plný úvazek 40 hodin týdně, zaměstnanec musí odpracovat 160 hodin a být minimálně 28 dnů zaměstnán,“ shrnul Petr Hůrka z právnické fakulty Masarykovy univerzity.
A zatímco donedávna se dovolená počítala na dny, od roku 2021 došlo ke změnám jejího výpočtu a počítá se na hodiny. Tento systém má být pro zaměstnance nejen spravedlivější, ale měl by být také snazší z hlediska uplatnění (byť praxe spíše ukazuje opak). Minimální délka dovolené je pak odvozena od konkrétního úvazku, který by měl být (jak již bylo uvedeno) znásoben čtyřikrát. V případě zaměstnanců ve veřejné sféře činí minimální délka poskytované dovolené pět týdnů a ve školství osm týdnů. Pro zaměstnance v těžkých provozech je pak určena dodatková dovolená.
Mohlo by vás zajímat
Pravidla pro čerpání dovolené
V souvislosti s čerpáním dovolené pak mívají zaměstnanci často nepříliš jasno ve svých právech. Pravdou je, že ze zákona platí, že dovolenou má zaměstnanci právo plánovat zaměstnavatel (byť praxe se od tohoto může odchylovat). Klasicky je zavedeno, že zaměstnanec o dovolenou požádá a zaměstnavatel ji dle provozních možností schválí, nebo ne. Je-li ze schválené dovolené zaměstnanec odvolán, zaměstnavatel musí uhradit vynaložené náklady. A co když zaměstnanec v době čerpání dovolené onemocní? „V případě pracovní neschopnosti bychom si dovolenou neužili a ona tak nesplnila svůj účel. Zákon tedy v takové situaci dovolenou přerušuje automaticky, přednost před dovolenou má pracovní neschopnost,“ ubezpečil Hůrka.
Nevyčerpaná dovolená
V prvé řadě je třeba říci, že čerpání dovolené je ve vlastním zájmu zaměstnance. Ten by si neměl ani nijak „nadpracovávat“, byť i v tomto případě praxe bývá často odlišná. Někteří zaměstnanci dokonce pracují na takových pozicích, kdy za sebe nemají adekvátní zástup, a tak ze strachu z hromadící se práce dovolenou raději ani nečerpají. Obecně vzato ale může v mnoha případech nastat situace, kdy zaměstnanec všechnu dovolenou nevyčerpá. Tehdy platí, že zákon nevyčerpanou dovolenou převádí do dalšího kalendářního roku.
