Lewis Carroll a jeho díla o Alence: Je stále záhadou, co stálo za autorovou obrovskou fantazií, hovoří se i o drogách

Jak to začalo

Jednoho krásného odpoledne, přesněji 4. července 1862, naslouchaly tři dívenky, sestry Liddellovy, vyprávění rodinného přítele Charlese Lutwidge Dodgsona (1832 – 1898). Byl to příběh o dívence jménem Alenka, která se dostala králičí norou pod zem. Příběh zcela uchvátil zejména prostřední z nich jménem Alice, a tak na Charlese naléhala, aby to, co vyprávěl, sepsal – zkrátka aby si mohla příběh přečíst, kdykoliv se jí zamane.

Dodgson v té době vyučoval matematiku na Oxfordu. Byl však již dávno přesvědčen o tom, že chce být raději spisovatelem. Jeho první čtenářské pokusy se nesetkaly s nějakým větším zájmem. Chtěl sepsat nějaké vážné dílo, přesto malé Alici k Vánocům 1864 daroval vlastnoručně ilustrovaný příběh o Alence. Když už si dal tu práci, dílko poslal též svému nakladateli Macmillanovi.

Vydal jej pak pod pseudonymem Lewis Carroll roku 1865 – a byla to senzace. Pokračování příběhů malé Alenky v krajině za zrcadlem pak mělo snad ještě větší úspěch, Dodgson však raději zůstával učit na Oxfordu – jakoby snad svému obrovskému úspěchu na poli literárním ani nevěřil.

Je to jen autorova obrovská fantazie?

Můžeme jen žasnout nad ohromnou autorovou imaginací a fantazií, protože příběhy se zcela vymykají běžné lidské zkušenosti. Někteří lidé označují tyto příběhy nejen za zcela originální, ale svým zkreslováním reality, absurditou a nelogičností za přímo šílené.

Sám autor oba příběhy vysvětluje jako sny malé Alenky. Ale odkud čerpal své nápady? Hovoří se o drogách, jejich poživatelé si prý jasně dokáží představit fantaskní zvířata nebo oživlé předměty hovořící tak, že jim nikdo nerozumí, navíc je tu všudypřítomná ztráta orientace v čase. O tom, zda opravdu Dodgson užíval nějaké drogy, však není nic známo. Zkoumáno je ale kupříkladu to, že autor trpěl epileptickými záchvaty – a pokroucení reality a pocity zvětšování a zmenšování provázejí některé druhy těchto záchvatů.

Absurdita v knihách je prý vysvětlitelná – Dodgson měl zažívat pocity vykořeněnosti a absurdity. Důvod? Třeba jeho záliba ve velmi mladých dívenkách, ještě nedospělých. Podle různých zpráv požádal Alicina otce, děkana Liddella, o Alicinu ruku v době, kdy jí bylo pouhých jedenáct let. Otec to však odmítl a vztahy dřívějších přátel potom velmi ochladly. O dospělé ženy údajně Dodgson zájem neměl a nikdy se neoženil.

Toto jsou poněkud temnější stránky života slavného spisovatele. Odráží se v knížkách o Alence? Ta také v podzemní říši nejprve selhává, a to podobně, jako autor v realitě. Ať už je to jak chce, dal Dodgson šanci prožít fantastický svět milionům čtenářů. A jeho dílo se těší stálé oblibě, nehledě na filmová zpracování.

 

 

Témata článku