Návrh na zápis se opírá o silné zakořenění trampingu především v okolí Sázavy, Berounky, Vltavy, Brd, Kokořínska či Rakovnicka. Tradice se zde začala formovat už v roce 1916 a během století se proměnila v rozmanitý způsob života v přírodě, inspirovaný svobodou, přátelstvím a westernovou estetikou.
Podle radního pro kulturu Václava Švendy je rozhodnutí Rady kraje významným krokem k uchování identity regionu: „Tramping je výrazem touhy po svobodě, přirozeném životě a sdílené radosti z pobytu v přírodě. Jeho zakotvení v Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury vnímám jako důležitý krok k uznání hodnot, které formovaly identitu mnoha generací ve středních Čechách. Trampské osady, potlachy i samotný duch vandrování jsou neodmyslitelnou součástí kulturního obrazu našeho kraje.“
Tramping nebyl nikdy pevně organizovaný. Může mít mnoho podob – od osad s vlastními zvyky až po osamělé toulky s kytarou a ešusem v batohu. Právě tato volnost, silná komunita a dlouhá historie byly důvodem, proč odborná komise doporučila zařazení trampingu do seznamu živých tradic.
Zápis navazuje na Koncepci péče o tradiční lidovou kulturu ve Středočeském kraji a podporuje cíle státní kulturní politiky. Seznam vznikl v roce 2015 a má za cíl uchovat a rozvíjet hodnoty, které přetrvaly v regionu po generace. O každém zápisu rozhoduje Rada kraje na základě doporučení odborné komise Regionálního pracoviště pro tradiční kulturu při Hornickém muzeu Příbram.
