První cesta do školy: bezpečná trasa, trpělivý trénink a dobrý příklad rodičů

Než dítě vyrazí poprvé samo, je potřeba cestu opakovaně projít, každé místo si společně vysvětlit a natrénovat postup v konkrétních situacích. Platí, že „Cesta do školy nemusí být nejkratší, ale musí být co nejbezpečnější. “ uvedla preventistka policie Vendulka Marečková. Volíme proto co nejširší chodníky a místa pro přecházení se semafory či vyznačenými přechody, případně křižovatky, kde řidiči obvykle zpomalují.

Součástí přípravy je i kultivovat tempo chůze a upozornit na rizika počasí. V této souvislosti platí, že „Při cestách učíme děti přiměřené chůzi, ne příliš rychlé ani příliš pomalé. Varujeme je před nebezpečím na vozovce při dešti, sněžení, padání listí apod., řekneme mu, že je lepší přijít do školy v takových případech raději pozdě a omluvit se, než se při spěchu stát obětí dopravní nehody.“ dodala preventistka policie Vendulka Marečková.

Na společné trase si s dětmi opakujte význam dopravních značek a pravidel. Rodiče by měli počítat s vývojovými zvláštnostmi mladších školáků, jako jsou nepozornost, impulzivita a nedostatečná předvídatelnost. K bezpečnému rozhledu navíc hraje roli i nižší výška dítěte, která omezuje výhled dětem i řidičům. Začátek školní docházky je sám o sobě zátěžovou změnou, proto se vyplatí věnovat dětem zvýšenou pozornost, udržet klidné rodinné zázemí a laskavý, trpělivý přístup.

V prvních týdnech je vhodné dítě do školy provázet, posílit jeho jistotu a sebedůvěru, aby později zvládlo cestu samo. Téma kontaktu s cizí osobou a další rizika patří do samostatné kapitoly – důležité je k nim s dětmi vracet se stejně otevřeně a prakticky, jako k pravidlům bezpečné cesty.