Rozdíly napříč školami i obory
Povědomí středoškolských studentů v oblasti finanční gramotnosti stále není na uspokojivé úrovni. Jak realizovaný průzkum ukázal, třetina žáků prvních ročníků středních škol se umí ve světě financí bezpečně pohybovat. Naopak každý pátý je v dané oblasti negramotný. Rozdíly jsou pak samozřejmě patrné vzhledem ke konkrétním studijním oborům. Mezi studenty učebních oborů a studenty gymnázií je rozdíl přímo propastný.
Nedostatečná finanční gramotnost mezi těmi, kdo si volí na učební obory bez maturity, je přitom nejproblematičtější, jelikož právě tito mladí lidé míří na trh práce jako první. Z těchto studentů se ve financích nevyzná každý druhý. „Není to žádné překvapení, ani nás nepřekvapuje ta skupina, která je na tom nejhůř. Do hry v tomto případě vstupuje také socioekonomická situace rodin, z nichž žáci pocházejí,“ komentoval nová zjištění České školní inspekce Jiří Nekuda, předseda Asociace ředitelů hotelových a gastronomických škol. Doplnil také, že nejvíce žáci čerpají informace od rodičů a příbuzných. „Pokud tam není ten základ, a v našem Ústeckém kraji je to pochopitelně znát, tak studenti ty návyky nemají a musí informace shánět jinde. Pak by tu úlohu měla zastat škola,“ dodal.
Faktem přitom je, že k témuž závěru dospěli i zástupci České školní inspekce. Dle výsledků průzkumu má totiž největší vliv na finanční gramotnost rodina, zatímco škola je až na třetím místě. Více informací než při výuce totiž mladí lidí získávají na internetu. Právě to by se dle inspekce do budoucna mohlo změnit. „Škola musí pomoci tam, kde nestačí ty informace předané z rodiny nebo ty volně dostupné,“ uvedl tak náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář.
Školy a ekonomické vzdělání
Samozřejmě nelze očekávat, že na všech středních školách se studenti učí detailněji rozumět financím. Záleží tedy především na konkrétní škole a oboru. Pokud jsou ekonomické předměty zařazeny do výuky na učilištích, obvykle se jedná o základy týkající se půjček, úroků, příp. informace vztahující se k podnikání (tj. daňová problematika, platby pojištění ad.). Např. na tzv. „průmyslovkách“ jsou ale ekonomické předměty hodinově méně dotované, a tak je výuka omezena. Jak dodává sám Nekuda, provádění změn je obecně v systému českého školství poměrně problematické. „Dochází k různým změnám rámcových vzdělávacích plánů, tlačí se hodně na IT, ale předměty a jejich náplň nejsou nafukovací. Vše je tedy otázkou priorit. Pravdou ale je, že ty základy by žáci měli znát a přinášet si je již i ze základních škol,“ dodal.
Situační zpráva České školní inspekce hovoří také o tom, že by školy měly využívat spolupráce s různými externími subjekty a organizovat např. jednorázové semináře, na nichž přednáší někdo zvnějšku. To je však spíše jen doplňkem, který nemůže podle Nekudy zastat úlohu komplexního oborového vzdělávání. „Cenné mohou být přednášky odborníků z praxe, z bank apod. Je to jistě cesta, ale ne všemocná. Spíše bych to považoval za dobrý doplněk výuky,“ uzavřel.
