Mládí a studia
Narodil se roku 1875 ve švýcarském Kesswilu, do rodiny protestantského duchovního. Malý Carl míval od dětství záhadné sny a vidiny, kterým nerozuměl, a často měl pocit, jako by se jeho vědomí tajemným způsobem rozplývalo v okolních věcech. A svoji jistou odlišnost si uvědomoval.
Od 17 let se zajímal o archeologii i zoologii, zároveň objevil filozofii, ovšem musel si v té době vybrat studium profese, která by jej uživila. Rozhodl se tedy pro medicínu a začal studovat na lékařské fakultě basilejské univerzity. Mnoho přátel však neměl – jeho zájem o spiritismus a parapsychologii považovali ostatní studenti za poněkud zvláštní.
Rok 1898 byl, jak se zdá, v jeho životě zlomový, to totiž poprvé otevřel učebnici psychiatrie, čili nauky, o kterou se dosud nezajímal. Zjistil, že ale právě ona mu nabízí nejširší prostor k úvahám. V roce 1900 pokračoval Jung ve studiu na curyšské univerzitě a zároveň pracoval na jedné z tamních klinik. Jakmile vyšla kniha Sigmunda Freuda Výklad snů, rozpoznal ihned její význam. Freud ho zaujal, především jeho teorie o existenci nevědomí, kam se od dětství ukládají všechny potlačené myšlenky a vzpomínky. Ty se později snaží dostat znovu na povrch v podobě snů, vidin a neuróz.
Jung a Freud
Jung se stal stoupencem Freudovy psychoanalýzy a začal s ním dokonce spolupracovat. Freudova koncepce nevědomí se mu však zdála příliš zúžená. Freud totiž vysvětloval nevědomí čistě materialisticky – jako odkladiště potlačených vzpomínek a tužeb, přičemž největší váhu přikládal sexuálním představám. Jung si však pamatoval své vlastní sny a vidiny z mládí, a také při práci s pacienty nacházel v jejich snech obrazy, se kterými se nikdy předtím nemohli setkat. Podle něj to byly obrazy ze starých mýtů, mystických učení, a některé jako by předvídaly budoucnost. Začal tedy vytvářet vlastní teorii. Základní myšlenky publikoval v knize Metamorfózy a symboly libido. V roce 1916 se oddělil od Fredovy psychoanalytické školy a založil vlastní směr – analytickou psychologii.
Kolektivní nevědomí
Podle něj tvoří potlačené touhy a vzpomínky jen nejvyšší vrstvu nevědomí – individuální nevědomí. Pod ním existuje mnohem hlubší vrstva kolektivního nevědomí. A tu nevytváří člověk sám, ale získává ji – snad již při narození. Má to být společné kolektivní nevědomí lidstva, které se vytvářelo po miliony let. Obsahuje obrazy i myšlenky, které se objevují nejen ve snech, ale i v umělecké inspiraci, v mýtech a náboženstvích. Tyto nadčasové ideje Jung nazývá předobrazy neboli archetypy.
Podle Jungovy teorie kolektivní nevědomí tvoří obrovský psychický vesmír, který leží uvnitř nás a je stejně velký jako vesmír hvězd a galaxií.
Přestože jej kolegové považovali za fantastu, pracoval na své teorii skoro 50 let, sbíral materiál a podnikl dokonce cesty do Ameriky, Indie a Afriky, aby studoval místní sny a rituály.
Mohlo by vás zajímat
Dnes běžně používáme řadu Jungových termínů, jako je archetyp nebo dělení lidí na introverty a extroverty. Teorie o kolektivním nevědomí lidstva však stále zůstává trochu záhadou.
