Anna Jagellonská – její manželství je příkladem toho, že i domluvený svazek se může vydařit

Rozhodl osud

Anna byla dcera Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Ve hře o její ruku byli dva habsburští princové, patnáctiletý Karel a jeho dvanáctiletý bratr Ferdinand. Domů do Budína se už nevrátila, nějaký čas strávila ve Vídni a pak se přestěhovala do Maxmiliánova sídla v Innsbrucku.

Anna zřejmě spíše stála o Karla, po jehož boku měla lepší vyhlídky, ale roku 1517 zemřel Karlův druhý dědeček Ferdinand Aragonský a tehdy sedmnáctiletý mladík po něm zdědil španělský trůn; o tři roky později zemřel i Maxmilián a Karlovi se otevřela cesta k císařskému titulu – v této situaci už nebyla Anna Jagellonská tou nejlepší partií.

Pro Annu tedy zbýval Ferdinand, tehdy „pouhý“ arcivévoda rakouský. V květnu 1521 měli v Linci už skutečnou svatbu. Mírná Anna zjistila, že její Ferdinand sice není žádný zvláštní krasavec (měl proslulý habsburský odulý spodní ret), ale jinak byl inteligentní a příjemný. Nakonec měla štěstí – Ferdinand se ukázal být i vzorným manželem a milujícím otcem – na rozdíl od Karla, který byl prý nedůvěřivý, samolibý a měl moc rád ženské.

Co víme o ní? Byla prý malá (ale ani Ferdinand nebyl právě obr), měla velké modré oči, narezlé vlasy a podle tehdejších měřítek to byla krasavice. Z jejích pozdějších portrétů na nás shlíží poněkud obéznější dáma. Ale zřejmě byla dobrosrdečná, byla oblíbená u chudých a nemocných. Byla celkem vzdělaná a Ferdinand jí svěřoval i drobné politické úkoly.

Hra o trůny

Rok 1526 byl osudný pro jejího bratra Ludvíka – pokusil se v bitvě u Moháče zastavit postup Turků do střední Evropy. Byl poražen, a jak známo se při útěku utopil v bažině. Bylo mu tehdy 20 let.

Ferdinandovi se otevřela cesta k české a uherské koruně, ale ani české, ani uherské stavy nebyly nadšeny a nepřipouštěly žádný automatický nárok Anny jako dědičky trůnů. Po debatě, která se odehrála 23. října 1526 v katedrále sv. Víta mezi členy zástupů šlechty, rytířů i měst byl Ferdinand ale přece jen přijat, s čímž ovšem vzápětí nesouhlasily moravské stavy, stejně jako stavy Slezska a Dolní Lužice.

To už byl ale Ferdinand na cestě do Čech a pronesl přísahu, že bude dbát privilegií zemí Koruny české a chránit stavovské svobody. Slibem nezarmoutíš. Počátkem roku 1527 totiž vydal tzv. dvorský řád, kterým krom jiného zřídil tajnou radu jako nejvyšší vládní úřad. Byla nadřazena dosavadním stavovským orgánům. To se nesetkalo s velkým pochopením.

V ještě horší situaci byl Ferdinand v Uhrách, kdy byl v Prešpurku sice v prosinci 1527 zvolen uherským králem, ale většina uherských magnátů si v podstatě vybrala za panovníka sedmihradského vévodu Jana Zápolského a Ferdinand měl tak v moci jen Horní Uhry.

Proto se lépe cítil v Praze. 25. února 1527 byli Ferdinand a Anna korunováni v katedrále svatého Víta.

Šťastné manželství

Jejich manželství je příkladem toho, že i domluvený svazek se může vydařit. Měli spolu patnáct dětí, z nichž tři se nedožily dospělosti, ale na tu dobu to byla celkem „dobrá“ bilance. Podle tradice nechal Ferdinand pro její potěšení postavit v Královské zahradě letohrádek nazvaný Belvedér. Každopádně konečné podoby letohrádku, který začal být stavěn roku 1538 a dostavěn byl v letech 1556 – 1564 se již nedočkala.

Anna Jagellonská zemřela 27. ledna 1547 na Pražském hradě při porodu patnáctého dítěte. Je pohřbena ve svatovítském chrámu na Pražském hradě, její náhrobek zhotovil nizozemský sochař Alexander Colin. Její manžel ji přežil o sedmnáct let.

Témata článku