Chtěla jste vždycky dělat medicínu a porodnictví?
Měla jsem původně v záloze i studium architektury. Je to sice diametrálně odlišné, mě však bavilo výtvarno, kreslení, design. Nakonec zvítězila medicína. Rozhodnutí věnovat se gynekologii a porodnictví vyplynulo z toho, že jsem ve druhém ročníku lékařské fakulty porodila dceru, univerzitní studia jsem končila se čtyřletým dítětem, syn se pak narodil o pár let později. Oba se vydali jinou cestou, dcera je právnička a syn ekonom. Chtěla jsem vždycky dělat chirurgický obor a přes můj vlastní porod mě gynekologie oslovila. Zdálo se mi to akční, zajímavé a logické.
Po studiích jste nastoupila rovnou do zlínské nemocnice?
Hned po státnicích na medicíně. Byla to tehdy úplně jiná doba. Mladí lékaři se učili a dělali prakticky všechno, drobnou operativu, porody, nebyly specializace, podobory. Měli jsme přes tři tisíce porodů ročně, bylo to náročné. Už tehdy jsem inklinovala k porodnické části víc než k té gynekologické.
Kdybyste srovnala tehdy a teď, bude to asi hodně odlišné…
Naprosto zásadně! V oblasti přístrojů, technologií, diagnostických možností, vyšetřovacích metod, laboratoří, vzdělávání. Nebyl žádný ultrazvuk, ženy jsme vyšetřovali pouze pohmatem, sledovali jsme velikost dělohy, těhotenské břicho, pohyby dítěte. A když jsme zjistili problém, vypravila se sanitka s několika pacientkami do Olomouce, kde byl ultrazvuk. To už si dnes nikdo nedovede představit. Náš obor se ale neuvěřitelně rychle vyvíjí. Teď když se věnujete gynekologii a porodnictví, každý lékař se již specializuje do konkrétního podoboru, už dávno neděláme všichni všechno. Změnilo se toho opravdu hodně, vše ku prospěchu rodiček a gynekologických pacientek.
Jaké jsou dnešní rodičky?
Mohlo by vás zajímat
Mám velmi široké portfolio pacientek, zejména s ohledem na věk, tam je velký posun. Když jsem do nemocnice nastoupila, psali jsme jako rizikovou diagnózu věk 32 let, což je v dnešní době úsměvné. Nyní považujeme třicetileté ženy za mladší rodičky, setkávám se také čím dál častěji s prvorodičkami po čtyřicítce, nyní máme těhotnou ženu ve věku 48 let, už jsme měli také 50letou rodičku. S vyšším věkem bohužel narůstají civilizační choroby a tudíž rizika v těhotenství. Nejčastěji hypertenze, diabetes, neurologické problémy, roztroušená skleróza, hematologická onemocnění a podobně, je toho opravdu hodně. Přibývá i těch, kterým se nedaří otěhotnět nebo udržet těhotenství, je dost obézních žen, a to je také příčinou přibývajících medicínských problémů.
Jiná je určitě i komunikace.
Jistě, dnešní ženy jsou daleko více edukované, což je v pořádku. Horší je, když se chtějí řídit radami neodborníka či laika na sociálních sítích a my víme, že to pro ně není vhodné nebo by jim to dokonce mohlo ublížit. Přijde mi, že dřív ženy daleko víc věřily lékařské a sesterské odbornosti. Dnes musíte neustále obhajovat to, co děláte a proč. U rizikových těhotenství se s tím setkávám často. Snažím se vždy vysvětlit, že všichni v týmu chceme, aby to dobře dopadlo, a že opravdu děláme vše, co je opodstatněné a vede k cíli – aby žena porodila zdravé dítě a sama byla také v pořádku. Za svou praxi jsem viděla tolik nečekaných diagnóz i věcí, které se mohou stát… Někdy je celé těhotenství v pořádku a porod se zkomplikuje. Ale my jsme u toho a víme, co máme dělat. Perinatologické centrum znamená záruku odborného zázemí.
Porodnost klesá, jaká tedy bude budoucnost oboru porodnictví?
Ano, statistiky hovoří jasně. Těžko říct, jaká bude ta vzdálenější budoucnost. Dřív jsme si nedokázali představit dítě ze zkumavky, když se narodilo první, byli jsme v úžasu. A dnes jsme úplně jinde. Může se objevit cokoliv, nové metody, léky, i v samotném vzdělávání jsou obrovské možnosti. Zasáhne do toho určitě také umělá inteligence, zejména ve spojení s diagnostikou. V nejbližších letech však porodnictví podle mě pořád zůstane dynamickým, nevyzpytatelným oborem. A i ve Zlíně se nám určitě bude nadále dařit dělat úspěšně všechno pro ten šťastný konec a nový začátek.
