Celé léto koncertuje v rámci letních open-air scén a festivalů, na které na podzim a v zimě naváže klubové a divadelní „Nebudem se bát tour 2026“. Se svou kapelou byl také letos součástí koncertů Hudba na vinicích ve znojemském vinařství Lahofer. Při té příležitosti jsme s Davidem Kollerem udělali rozhovor pro čtenáře našich novin.
Jste součástí originální hudební série Hudba na vinicích. Jaký je váš vztah k vínu – červené, nebo bílé? A jak vůbec vnímáte koncerty, které se odehrávají na vinicích?
V Mikulově se říká, že dobré víno je to prodané. (usmívá se) Faktem je, že se člověk propije do fáze, kdy pozná, jaké víno je dobré. A že ho je! Můžeme se bavit o botrytidě, o půdě, v jaké roste, nebo o tom, jestli je sbírané ručně a probírané, nebo strojem. Na začátku i na konci je ale vždycky člověk, který má zkušenosti – enolog či vinař – a o něm to celé je. To já ale nejsem. Já si jen vyberu, co mě baví, a to pak „prodám“.
Existuje písnička z vašeho repertoáru, která v otevřeném prostoru zní jinak než kdekoliv jinde?
To je těžké říct. V Plzni jsme hráli třeba v synagoze, kde je asi desetisekundový dozvuk, a náš zvukař Petr Kaláb se tam už dvakrát chtěl oběsit, tak tam radši nehrajeme. Já mám stran toho jedno přání, které se mi nikdy nesplní – chtěl bych si náš koncert někdy poslechnout jako posluchač.
Máte skladbu, která vás nikdy neomrzí – a ne proto, že je slavná, ale protože vás osobně těší?
Jsem opravdu šťastnej za to, že naši hudbu vnímá tolik lidí a že jim dává nějaké kladné pocity. Osobně jsem teď znovu „objevil“ starou skladbu Miláčku love, kterou jsme udělali s Lenkou Dusilovou a pak hráli třeba s Kollerbandem, a přijde mi, že je stále svěží, stále fresh. Nebo trošku kontroverzní skladba Až ti řeknu – tam mi vymyslel a nahrál krásné taneční bicí Martin Valihora a já jsem ve studiu v Jinočanech seděl nad tou písní, editoval týden bicí a dubloval Moogem basu Marty Minárika a měl pocit, že slyším něco tak tanečního poprvé v životě.
Mohlo by vás zajímat
Máte radši koncerty, kde publikum zpívá s vámi, nebo ty, kde spíš poslouchá?
Když se baví, tak jsme šťastní. Myšleno: víno, ženy, muži, zpěv a tanec. Ten je nejdůležitější!
Co vás dnes na koncertě dokáže překvapit?
Asi sóla muzikantů v naší kapele. Nově začala hrát sóla na basu naše „dosud žijící legenda československé poválečné baskytary“ Marta Minárik, a to je občas velká sranda. Hlavně když začne tančit.
Když se ohlédnete za svou kariérou – je nějaký okamžik nebo milník, který vás opravdu dostal do kolen?
Když jsem si zahrál s Frankem Zappou.
Jak vlastně vypadá váš běžný den, když zrovna nekoncertujete a nenahráváte?
Stejně jako ty ostatní. Ráno se snažím pomoct se snídaní, pak jdu cvičit – tak třikrát týdně. Pochůzky po městě anebo rovnou do studia, kde se snažím nepodlehnout emocím a nestarat se o nahrávací gear a něco začít vymýšlet nebo hrát na bicí. Ve studiu jsem ale skoro denně. Večer jsem rád, když stihnu přečíst pohádku našemu benjamínkovi Davídkovi a pak klábosíme se ženou.
Proslýchá se, že připravujete novou desku. Můžete našim čtenářům prozradit, co od ní mohou očekávat?
Tři singly jsme vydali, v předvečer březnového koncertu ve Foru Karlín jsme vydali čtvrtý singl Víc než slova a dá-li rockový bůh, vše vydáme na podzim. Doufám, že i s nějakým překvapením.
Psaní textů je osobní záležitost. Odkud čerpáte inspiraci – z vlastních zážitků, nebo spíš z pozorování světa kolem?
Moc netextuji. Jsem spíš muzikant a línej textař.
Máte nějaký zvyk nebo rituál, bez kterého byste na pódium nevylezl?
Rozezpíváváme se s kapelou, vozíme cvičné bicí na rozehrání a můžu snad prozradit, že náš perkusionista Víťa Halška si myje před koncertem zuby banánem.
Co byste vzkázal mladým hudebníkům z menších měst, kteří sní o hudební kariéře?
Ať makaj a vypadnou z Čech – alespoň na rok nebo tak – někam, kde je větší konkurence, ale taky lepší kulturní školství.
Kdybyste si mohl zahrát s jakýmkoli českým umělcem, živým nebo zesnulým, koho byste si vybral a proč?
Aha. No s Michalem Ambrožem jsme všechno nedodělali. S ním si ale zahraju. Teda jestli není v pekle. Hulil jak blázen.
Když hrajete pod širým nebem mezi vinicemi, mění to nějak vaši energii oproti klubům nebo velkým halám?
Je nám to jedno. Já chci hrát s kapelou co nejvíc, aby to bylo živé těleso a aby se něco nového stále tvořilo.
Je něco, co byste dnes na začátku kariéry poradil sám sobě? Udělal jinak?
Nehraj na všechno, co ti přijde pod ruku. Pak člověk občas neví, kdo je. Soustředit se mi dnes přijde nejtěžší. Staré české přísloví zní: devět řemesel a desátá
bída. red
David Koller (65)
Český rockový zpěvák, skladatel a bubeník.
Patří k významným muzikantům české rockové a popové scény. Autor a interpret mnoha klasických hitů se nejvíce proslavil jako lídr rockové skupiny Lucie, kde působil od roku 1987 do 2024.
Účinkoval i v dalších rockových formacích (Jasná Páka, Žentour, 5P Luboše Pospíšila, SLS Leška Semelky, Blue Effect, Pražský výběr, Pusa, Kollerband, byl též hudebním producentem (Koistinen, Alice, Plexis, Oskar Petr, Walk Choc Ice, Lucie Bílá).
Spolu s Michalem Dvořákem složili hudbu k filmu Amerika (1994), Poslední přesun (1995) a Mrtvej brouk (1998). Účinkoval ve filmech Pražákům, těm je tu hej (1990), Akumulátor 1 (1994).
