Chybí pěstouni
Krizi s nedostatkem pěstounů na přechodnou dobu popsala vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí ostravského magistrátu Lenka Honusová Russová: „Již koncem roku 2024 a v prvních týdnech letošního roku je viditelný nárust počtu dětí, kterým je potřeba zajistit pěstounskou péči na přechodnou dobu. V evidenci Moravskoslezského kraje je v tuto chvíli zhruba 160 pěstounů na přechodnou dobu, kteří aktuálně pečují o 170 dětí.
Přechodná pěstounská péče je jen jedna s forem. Druhou je takzvaná dlouhodobá, kdy pěstouni pečují o dítě starší čtyř let, a rozhodují o něm v běžných záležitostech, snaží se udržovat i kontakt s biologickou rodinou dítěte. Vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví ostravského magistrátu Zdeněk Živčák popsal problematiku dlouhodobého pěstounství:”Co se týče dlouhodobé pěstounské péče, jsou v rámci kraje k dispozici asi čtyři desítky rodin, které jsou připraveny přijmout dítě do své péče.” Doplnil, že nepoměr zmíněného počtu 170 dětí v přechodné pěstounské péči a 40 rodin pro péči dlouhodobou, logicky vyvolávají obavy, jakým způsobem bude pro všechny děti mladší čtyř let zajištěn nový domov.
Mohlo by vás zajímat
Starší děti, které svůj domov hledají, jsou dosud umístěny v dětských domovech.
Komu se hlásit jako zájemce o pěstounství
Mluvčí ostravského magistrátu Gabriela Pokorná uvedla, kam se zájemci o přechodné i dlouhodobé pěstounství mohou obracet: “ Zájemci o náhradní rodinnou péči v Ostravě se mohou obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Ostravy, kde jim sociální pracovnice vysvětlí celý proces a jeho podmínky.“ Doplnila, že v případě pěstounské péče zůstává rodičům rodičovská odpovědnost a vyživovací povinnost k dítěti. Pěstoun může uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče a na jejím základě získá podporu a pomoc při péči o svěřené dítě.
Lidé se mohou obracet na zaměstnance OSPOD se sídlem na Prokešově náměstí číslo 8, Ostrava, 1. poschodí:
Mgr. Šárka Bartoníčková, tel. 599 443 864, kancelář 174
Bc. Zuzana Konečná, tel. 599 443 839, kancelář 177
Mgr. Lenka Honusová Russová, kancelář 178
Příběh pěstounky Romany, která kvůli povodním přišla o dům
Paní Romana vychovala dvě dnes již dospělé děti a rozhodla se přijmout do péče i Adélku. Jak se přihodilo, že nyní se rodina rozrostla o další dvě dívky? Přestože nedávné povodně jí vzaly vše a ztrácela veškerou energii, podpora a důvěra děvčat ji postavila znova na nohy. Adélka, kterou přijala do pěstounské péče paní Romana před čtyřmi lety, je stále v kontaktu se svým dědečkem a pravidelně ho navštěvuje. Pěstoun tak vždy do svého života přijímá i rodinu svého dítěte.
Paní Romana má velké srdce, Adélce chtěla maximálně usnadnit novou životní situaci, a tak většinu volného času věnovala nejen jí, ale i jejím kamarádkám z dětského domova – v rámci hostitelské péče si na víkendy začala brávat sestry Nellu a Danušku. Jak se dnes již děvčata přiznávají, dělaly všechno možné, aby se do domova vracely co nejpozději. Postupně si všichni zvykli být společně a navázali citová pouta. Přestože paní Romana již byla bez partnera, rozhodla se přijmout do pěstounské péče i kamarádky Adélky, a i jim poskytnout stabilní a láskyplný domov.
Vše probíhalo podle plánu až do září 2024, kdy povodně zaplavily jejich dům až po střechu a statik rozhodl o jeho demolici. „Nezbylo nám vůbec nic. Přestěhovaly jsme se k synovi, ztratila jsem veškerou energii. Snažila jsem se dívkám vysvětlit, že budou mít větší jistotu a pohodlí v domově, že takto nemůžeme být spolu. Ale tak moc toužily mít ty své pokojíčky a být jako rodina, že mě to znova postavilo na nohy. S pomocí sociální pracovnice se nám podařilo získat dočasně obecní byt a příspěvky nadací, což mi pomohlo překonat nejtěžší období. Začala jsem zajišťovat nové bydlení pro nás všechny, měly bychom se už brzy stěhovat,“ říká paní Romana a Adélka dodává: „Myslely jsme, že dům po povodni vyklidíme a umyjeme, ale když nám řekli, že se musí zbourat, tak jsme se začaly s holkama bát, že budeme muset jít zpět do dětského domova. Ale máme tak úžasnou tetu, že zařídila vše, co bylo potřeba, abychom mohly zůstat s ní.“
Toto těžké období ještě více upevnilo vzájemná rodinná pouta i vztah syna s dívkami, od té doby se navštěvují téměř obden. V rozhodnutí přijmout děti do pěstounské péče hraje souhlas ostatních rodinných příslušníků důležitou roli.b„Syn byl z mého rozhodnutí původně v šoku. Ale jelikož jsme v té době spolu již nežili v jedné domácnosti, nebylo třeba jeho souhlasu. On je ale jako já, holky má rád a když je třeba, tak mi pomůže.“ Výchova dětí z dětských domovů vyžaduje pevné odhodlání, sílu a empatii. Děti si s sebou přináší prožitá traumata. Přestože tyto dívky vypadají spokojeně a neustále se chichotají, dozvíte se od nich, že přestože vlastní rodiče mají, pociťovaly více bezpečí v dětském domově a nyní jsou šťastné u tety Romany.
Dívkám to u paní Romany svědčí. Zlepšily svůj školní prospěch a mají s kým rozebírat nejen „holčičí záležitosti“, ale společně formují i představy o vlastní budoucnosti. V této domácnosti, dle vyjádření dívek, vyroste cukrářka, zdravotní sestra, kuchařka nebo číšnice. Paní Romana je vede k smysluplnému trávení volného času – věnují se sportu, hře na kytaru nebo kroužku dobrovolných hasičů. Zároveň mají služby na venčení pejska, který jim jejich péči vynahrazuje svým psím tulením.
