Policie potřebovala rychle najít nějakého viníka
Když v červenci 1984 zmizela devítiletá Dawn Hamiltonová ze svého domova v Rosedale v americkém Marylandu, nikdo netušil, že se z případu stane jeden z největších justičních omylů moderních dějin USA. Tělo malé dívky bylo o několik hodin později nalezeno v zalesněné části nedalekého parku. Policie pod tlakem veřejnosti rychle hledala viníka – a našla ho v mladém bývalém příslušníku námořní pěchoty, třiadvacetiletém Kirku Bloodsworthovi.
Jak snadno se může z nevinného stát monstrum
Bloodswortha usvědčilo především svědectví anonymní volající a následné rekognice. Dva svědci jej při poznávacím řízení „spolehlivě“ identifikovali – jenže oba předem porušili pokyn policie, aby se vyhnuli sledování zpráv. V televizi totiž běžely záběry Bloodswortha, kterého novináři spojovali s brutální vraždou. Paměť svědků tak byla předem ovlivněná, ačkoli se zločinem Kirka nespojoval jediný přímý důkaz.
Mohlo by vás zajímat
Přesto jej soud uznal vinným ze znásilnění a vraždy prvního stupně a vyměřil mu nejvyšší možný trest – smrt.
Odsouzení bylo zrušeno, ale vše se opakovalo
V roce 1986 marylandský odvolací soud verdikt zrušil. Obžaloba totiž zatajila důkazy, které mohly obviněného očistit. Mělo následovat spravedlivější řízení – jenže i druhý proces skončil Kirkovou porážkou. Tentokrát dostal dva doživotní tresty.
Ve věznici v Jessupu začal pracovat v knihovně. A právě tam, mezi regály právní literatury a zaprášenými spisy, se zrodila jeho naděje. Sedm let usiloval o to, aby dokázal svou nevinu. A pak objevil něco, co mělo změnit nejen jeho osud, ale i americké soudnictví.
Objevil nový způsob určování pachatelů
V roce 1992 si Bloodsworth přečetl o novém způsobu identifikace – tzv. DNA fingerprintingu. Tato metoda byla tehdy v USA ještě v plenkách, ale Kirk pochopil, že to může být jeho jediná šance. Pokud by genetický materiál z místa činu neodpovídal jeho DNA, mohl by po letech temnoty konečně vyjít na světlo.
Soud jeho návrhu vyhověl. A v květnu 1993 laboratoř v Kalifornii oznámila výsledek: vzorek spermatu ze spodního prádla oběti nepatřil Kirku Bloodsworthovi.
Po devíti letech za mřížemi, z nichž část strávil v cele smrti, vyšel 28. června 1993 jako svobodný muž.
Nebyl první ani poslední
Příběh Kirka Bloodsworthe je jen jedním z mnoha. V roce 1950 byl v Británii za vraždu manželky a dcery popraven Timothy John Evans – skutečným pachatelem se později ukázal být jeho spolubydlící John Reginald Halliday.
V roce 1987 byl v Coloradu odsouzen student Tim Masters za vraždu Peggy Hettrickové. Propuštěn byl až ve chvíli, kdy testy DNA usvědčily skutečného pachatele – partnera oběti.
Zrodil se nový projekt
Rok 1992 – rok, kdy Bloodsworth našel cestu ke genetickým testům – je také rokem, kdy v New Yorku vzniká organizace Innocence Project. Dva právníci specializující se na občanská práva se rozhodli využít DNA k očistění neprávem odsouzených.
A skutečně: do roku 2016 přinesla tato metoda svobodu více než 340 lidem odsouzeným za závažné zločiny. Zhruba polovina z nich získala alespoň nějaké odškodnění. A dvacet z nich původně čekalo na popravu.
DNA se tak stala nejen nástrojem pro chytání pachatelů, ale i poslední nadějí pro ty, na které se systém neprávem zaměřil.
