Smrt přichází bez svědků
Letní den roku 1582. Nedaleko Buchlova, v místě zvaném Smraďavka, leží mrtvý muž. Hradní pán Jindřich Prakšický ze Zástřizl je probodnut vlastním kordem. Vrah nikde. Žádní svědci, žádné stopy — jen ticho a otázky.
V 16. století se s podobnými případy nikdo příliš nepáral. Nejblíž byl zbrojnoš, a tak padlo podezření právě na něj. Jenže okolnosti naznačují, že pravda mohla být mnohem složitější. A možná i temnější.
Podezřelí se množí
Nepřátel měl buchlovský pán víc než dost. Opat Jakub Bílský z Bělé s ním vedl vleklé spory o pozemky — a ty tehdy často končily ostřejšími prostředky než jen hádkou.
Pak tu byli zbojníci. Jejich vůdce Jan Šerý skončil na popravišti právě z Jindřichovy vůle. Pomsta bývá trpělivá a někdy přichází ve chvíli, kdy ji nikdo nečeká.
Podezřelý byl i Vilím Rym, který s pánem Buchlova hodoval celé dva dny. A jak už to při podobných hostinách bývalo, víno teklo proudem. Stačila jediná jiskra… a kord mohl rozhodnout spor rychleji než slova.
Motiv, který děsí nejvíc
Nejtemnější podezření však padá na osobu nejbližší — manželku Kateřinu Rájeckou z Mírova.
Manželství nebylo šťastné. Spíše naopak, paní Kateřina prý manžela skutečně ze srdce nenáviděla. A v době, kdy rozvod nepřipadal v úvahu, existovalo jen velmi málo cest, jak z takového svazku uniknout. Kateřina navíc udržovala blízký vztah s Vilémem Zoubkem ze Zdětína.
Mohlo by vás zajímat
Pokud by skutečně stála za vraždou, pak si počínala až znepokojivě chytře — použít manželovu vlastní zbraň znamenalo jediné: zamést stopy a nechat ostatní tápat.
Legenda ožívá ve tmě
Spravedlnost tehdy viníka nenašla. Ale podle pověstí to neznamená, že by unikl trestu.
Na Buchlově se dodnes vypráví o černé paní. Údajně jde právě o Kateřinu, která za svůj čin nenašla klid ani po smrti. Zjevuje se v nejponuřejší místnosti hradu — v takzvaném pokoji mrtvých. Místě, kde se kdysi soudili pytláci, kde se ukládala těla zesnulých a kde z portrétů shlížejí dávní páni. Atmosféru podtrhuje i zvláštní kuriozita: egyptská mumie.
Kdo koná půlnoční obchůzku?
Když odbije půlnoc, prý vystupuje z temného kouta postava v černém. Pomalu prochází komnatou — a možná i celým hradem.
Pokud má tedy Buchlov skutečně svou černou paní, pak je důkazem, že ne každá vina zmizí s časem. Některé příběhy zůstávají — tiše, vytrvale… a občas se vynoří ze tmy, aby připomněly, že spravedlnost si někdy najde vlastní cestu.
